Zlínský lékař - psychiatr Pavel KonečnýZlínský lékař - psychiatr Pavel KonečnýZdroj: archiv lékařeTy většina lidí přijala s připomínkami a s nevolí, další jej vítají v obavě o své zdraví a o zdraví svých blízkých. Každý se se složitou situací vyrovnává po svém.

Někteří lidé se ale například museli obrátit s duševními problémy, kterým jim pandemie nadělila, o pomoc lékařů psychiatrů. A i když tento počet pacientů narostl, přesto zlínský lékař - psychiatr Pavel Konečný věří, že se vše dá zvládnout.

„Zdravý životní styl, harmonie mezi jednotlivými součástmi života, posilování a podporování své vlastní tělesné i duševní obranyschopnosti, pozitivní myšlení, ohleduplnost a respekt vůči druhým – to je to, co nás chce koronavirus naučit,“ říká psychiatr Pavel Konečný v rozhovoru pro Deník.

Jak člověk pozná, že by se měl se svými obtížemi, duševními obtížemi obrátit na psychiatra?

Zjednodušeně se dá říci, že duševní porucha začíná někde tam, kde lidé začínají mít pocit, že je jejich prožívání začíná omezovat v běžném fungování v životě, narušuje kvalitu jejich života v nejširším slova smyslu. Ať již v mezilidském, vztahovém, sociálním, pracovním, fungování v rodině a v dalších situacích, mají pocit vnitřní nesvobody a diskomfortu. V tu chvíli je dobré zvážit, jestli svůj stav s někým povolaným nezkonzultovat, protože samozřejmě existuje riziko dalšího zhoršení potíží.

Může se tento stav prohloubit a způsobit větší potíže? Jak je to vlastně s počtem lidí, kteří mají duševní potíže v této době, zvyšuje se jejich počet?

To, že narůstá počet lidí, kteří se v současné době psychicky necítí dobře, je zjevný a tisíckrát zopakovaný fakt, je to pravda a ukazuje to dennodenní praxe. V tomto smyslu mohu pravděpodobně mluvit i za své kolegy psychiatry. Problém je v tom, že když cítíme nepříjemné pocity psychického původu, úzkost, obavy, strach, ty mohou narůstat a začínají právě omezovat kvalitu života a fungování, na které jsme zvyklí, tak samozřejmě, abychom se s nimi vyrovnali, začínáme používat psychologické obranné mechanismy.

O jaké mechanismy jde konkrétně a jaký mají vliv na psychiku?

Například potlačování, vytěsňování, popírání, ale i jiné obranné mechanismy, jako například bagatelizaci, racionalizaci, ale velmi často i nevědomou somatizaci. Ono ty pocity a nepříjemné stavy nezmizí, ale mohou se proměňovat do tělesné oblasti a lidé potom začínají pociťovat tělesné potíže, které ovšem nemají primárně tělesnou příčinu, ale příčinu v narušené psychice. Takže zapojujeme obranné mechanismy ale ty se pochopitelně jednoho krásného dne mohou vyčerpat a potom o to více propuknou příznaky duševní poruchy.

Mluvil jste o spojení psychických a tělesných obtížích. Jak se v souvislosti s duševními poruchami tedy nejčastěji projevují fyzicky?

Typickými jsou například bolesti zad, protože když cítíme úzkost, tak reflexivně zatínáme svaly, které potom začínají bolet. Projevují se také bolestmi břicha. Jeden americký psychoterapeut pronesl citát, který si dodnes pamatuji: Břicho je nejzvučnější rezonanční deska emocí. Takže spoustu emocí prožíváme v této oblasti. Ať již ve formě nejrůznějších nepříjemných pocitů, nepohody. Například žaludečních potíží, bolestí, neklidu a jiných poruch, které se týkají trávicího systému. K dalším častým projevům patří například i bolesti hlavy. Prakticky se jedná o čtyři základní vegetativní systémy a to je systém kardiovaskulární, respirační, trávicí i urogenitální.

Počet pacientů s duševními poruchami narostl, jak jste potvrdil. Dá se říct, že narostl počet „covidových“ pacientů. Tedy těch, kteří mají z nemoci obavy, strach, vyvolává v nich úzkost, bojí se o své zdraví a zdraví blízkých a to vše v nestandardní míře?

Ta situace, jak víme, je už dlouhotrvající a je velmi zátěžová a já se musím ze své každodenní ambulantní praxe přiznat, že stále více mých stávajících pacientů, kteří chodili ke mně i před pandemií, ale i nových pacientů, mluví o tom, jaké nepříjemné pocity a stavy jim působí současná situace. To jednoznačně.

Mají například panický strach, že dostanou covid-19 a umřou? Lze se tomuto strachu bránit?

Před virem je třeba mít respekt a uznat jeho sílu, ale jakmile začneme propadat strachu a stresu, tak s ním budeme prohrávat. Když to velmi přeženu, tak opravdu tím symbolickým jazykem: toho, čeho se bojíme, tak s tím musíme vejít do kontaktu. Navázat s tím vztah, skoro bych řekl pozitivní. Potom se s tím můžeme vyrovnat a situaci vyřešit. Pamatuji si na jeden zenový příběh, kdy muž přiběhne za svým mistrem a už zdaleka křičí "Mistře, mistře, v mém domě straší duch". Mistr mu v klidu odvětí: "Tak prostři ještě jeden příbor".

Takže překonat strach, to se dá „natrénovat“?

Tím, že to trénuji, odnaučuji se strachu. Zajímavé je, že v současné době koronakrize a období uzavřených obchodů, jsou paradoxně nejspokojenější lidé, kteří trpí agorafobií, to jsou lidé, kteří neradi chodí do supermarketů, stojí ve frontě s košíkem u pokladny, tlačí se mezi lidmi atd. Ono je to tak, že když máme nějakou fobii, tak logicky se tomu vyvolávacímu podnětu snažíme vyhnout. Ale čím víc je vyhýbání, tím víc se ten strach a fobie posiluje. S motivací a podporou je však možné se tohoto strachu trénováním zbavit.

Kdo trpí například depresemi častěji, ženy nebo muži? A která věková skupina má tyto obtíže častěji?

Ženy trpí úzkostmi a depresemi častěji, protože muži mají větší tendenci tyto potíže v sobě potlačit, například je řeší zvýšenou konzumací alkoholu. A co se týká věkových skupin myslím, že jsou v současnosti mladí lidé odolnější a jsou schopni se lehčeji a úspěšněji se situací vyrovnávat lépe než starší lidé, kteří mají větší závazky, mají děti, musí živit rodiny, jsou ohroženi ztrátou zaměstnání, mají finanční závazky, hypotéky, úvěry a podobně. Starají se například o své staré rodiče.

Zaznamenali jste v souvislosti s pandemií i nárůst sebevražd?

Nevím, neznám přesné statistiky, myslím, že toto budeme hodnotit až s odstupem. Takže tohle bych se neodvážil říct, jestli narostl počet sebevražd. Ale jednoznačně narostl počet lidí, kteří mají duševní potíže. To určitě. Samozřejmě tady jde o to, že všichni máme určitou kapacitu pro efektivní zvládání zátěžových a stresových situací. A určitou frustrační toleranci. Hladina frustrační tolerance a této kapacity je do značné míry osobnostně podmíněná a do značné míry vrozená - dědičná. Můžeme ji v průběhu života posilovat, to je jasné, ale ten osobnostní základ je určitě vrozený a ta současná situace klade na psychiku pochopitelně velký nárok, takže u spousty lidí dochází k závažnému vyčerpání této kapacity.

Jak se lze starat o duševní zdraví?

Jedno staré a moudré pravidlo říká, že prevence je vždy lepší než léčba. Takže prevencí je určitě zdravý životní styl, harmonie mezi jednotlivými součástmi života, posilování a podporování své vlastní obranyschopnosti, pozitivní myšlení, ohleduplnost a respekt vůči druhým. Protože jestli něco zásadním způsobem poškozuje imunitu, tak je to chronický stres. A když budeme mít oslabenou a poškozenou imunitu, tak a teď jsem u toho, máme vyšší pravděpodobnost, že se nakazíme a onemocníme.

Co jsou to neurotické, psychické poruchy? Jak se projevují? Jak se dají zastavit?

Obecně principem neurotických poruch, mezi které patří úzkostné poruchy a úzkost a úzkostmi lidé nyní velmi trpí, je to, čemu říkáme, že máme strach z budoucna. Bojíme se dopředu. Vytváříme si negativní automatické úzkostné a obavné myšlenky. Takže tohle je potřeba v sobě zastavovat. Soustředit se na to, co je teď a tady. Nebát se co by se mohlo stát zítra, pozítří. Protože je dosti výrazná pravděpodobnost, že se to nestane, že se negativní scénář nenaplní.

Takže podle toho všeho by člověk měl myslet pozitivně. Vždyť se ne nadarmo říká, že veselá mysl je půl zdraví?

Pozitivní myšlení není fráze. Je to prostě zásadní věc, zkusit se dívat na věci ne negativně, ne jaksi plni obav a strachu. Je potřeba si vždy najít něco co je dobré a co funguje. A já tvrdím, že opravdu se říká, že na všem zlém je něco dobrého. Vždy je dobré pokusit se na věc dívat z obou stran mince a zapřemýšlet, co nám například současná situace říká a chce nás naučit. Mně osobně, mé rodině, mým známým, ale dejme tomu i celé společnosti. Ohleduplnost, respekt vůči druhým, to jsou věci které tak podporujeme a podporujeme tím své zdraví a vyrovnanost.

Co podle vás nejvíce v současné době lidem vadí?

Jsem přesvědčený, že to, co lidem vadí, je především neustálé měnění pravidel. Neustálá změna, neustálé měnění toho, co je nám přikazováno nebo nařizováno nebo zakazováno. Samozřejmě rozporuplné výroky našich představitelů, kterých jsme denně svědky, a toto měnění pravidel tzv. za hry, to u lidí spouští a provokuje lidí pocity bezmoci, které mohou vést až apatii a k depresi.

Je lepší mít pro lidi ve společnosti dané jasné pravidla, aby se s koronakrizí lépe vyrovnali a drželi se jich a znali vytyčené meze, aby věděli, kdy je případně přestupují?

Jednoznačně. Vždy je potřeba hledat nějakou zdravou střední cestu. To, v čem se ale pohybujeme, co se děje u nás, to považuji za extrém.

Distanční výuka, děti již téměř rok nechodí do školy, nemají sociální kontakty, ale i dril a řád. Může se to na nich nějak projevit?

Jsem o tom přesvědčen. Děti jsou křehké, jejich osobnost se vyvíjí a pokud by měla tato dlouhodobá situace trvat dál, tak může negativně ovlivnit jejich osobnostní vývoj a vývoj jejich psychiky.

Zaznamenali jste u lidí zvýšenou konzumaci alkoholu v době pandemie?

Spotřeba alkoholu se za poslední rok výrazně zvýšila. Lidé nemohou do hospod a barů, proto kupují alkohol v obchodech, kde je navíc levnější. Avšak trend pít alkohol doma je z hlediska možných negativních důsledků rizikovější než ve společnosti. Lidé snadněji ztrácí sebeovládání, kontrolu. Navíc v této nejisté a velmi stresující době hledá spousta lidí v alkoholu zklidnění pocitů frustrací, bezmocnosti a bezradnosti.

Vy jste soudní znalec a často nahlížíte do psychiky pachatelů násilných trestných činů. Mají například společný nějaký rys?

Jsem přesvědčen o tom, že by mi to policisté kteří vyšetřují násilnou trestnou činnost potvrdili, že více než 80 procent násilné trestné činnosti je spácháno pod vlivem alkoholu. A to nejen na straně pachatele, ale bohužel se často ten alkohol objevuje i na straně obětí. Má znalecká činnost mi to neustále potvrzuje. Protože alkohol spouští agresivitu, odstraňuje zábrany. Pokud účinky alkoholu nasednou na nějakým způsobem patologicky strukturovanou osobnost, tak pak se projeví ty patologické povahové rysy v celé své nahotě a může dojít k realizaci nějakého protiprávního jednání.

Stává se, že některý z obviněných pachatelů „hraje“, že má duševní poruchu, aby se vyhnul výkonu trestu?

Někdy se stává, že ti posuzovaní takzvaně agravují nebo zesilují, přehánějí nějaké příznaky, nějaké psychické nebo duševní poruchy. Ale pokud by někdo chtěl simulovat nějakou vážnější duševní poruchu charakteru psychózy nebo schizofrenie, tak já jsem hluboce přesvědčen, i ze své praxe, o tom, že každý zkušený znalec by toto měl poměrně jednoduše a rychle rozpoznat.

Nemůžu se nezeptat, vím, že pracujete s nemocnými lidmi, kteří mají své problémy. Přesto máte důvod se spolu pousmát?

Ale ano, když se za jeden svůj pracovní den tady v ordinaci alespoň jednou nezasměji se svým pacientem něčemu společně, tak bych to považoval za neúspěšný ordinační den, to jednoznačně. Humor je samozřejmě nesmírně důležitý a snažím se to se svými pacienty v tom kontaktu zdůraznit a podporovat, to určitě.

Může se člověk, který zažije například těžké životní období, které se mu podepíše na jeho psychice, vyléčit?

Jsem přesvědčen o tom, že člověk, který má v nějaké etapě svého života určité potíže, které svými vlastními silami nezvládá a proto vyhledá psychiatry, tak že se nám jej podaří ho podpořit, v uvozovkách vyléčit. Že se nám podaří mu pomoci a podpořit ho v tom, aby se cítil zase dobře a mohl být v životě šťastný a spokojený. Tak samozřejmě v toto věřím a proto to mám svou práci stále rád.