„V těch dnech, kdy byl osvobozován Zlín, nás rodiče nedokázali udržet doma,“ vzpomínal pro Deník starší z bratrů Rybkových Zdeněk.

Tenkrát jako Mladý muž z Baťovy školy práce sice musel bydlet na internátě, ale právě blížící se fronta uvolnila školní režim, a on tak mohl být doma s rodiči a bratrem na Zálešné.

UKRÝVÁNÍ VE SKLEPECH A HLUK Z FRONTY

„Před blížící se frontou se všichni sousedé na Zálešné ukryli ve sklepech. Moje maminka ale ještě předtím pořád uklízela, dokonce když fronta doslova hřměla za dveřmi.

Říkala: „Co by tomu Rusové řekli, kdybych neměla uklizeno?“ Pak ještě drhla venkovní schody, když nad ní přeletěl granát, střepina z něj pak kus schodu urazila,“ vzpomínal Zdeněk Rybka.

Ten kus střepiny, která málem stála jeho maminku život, má stále ještě schovaný. A jak vypadala podle něj blížící se fronta?

„Bylo to, jako když se blíží bouřka, takové hřmění, které se stále přibližovalo,“ popisuje pamětník osvobozujících bojů ve Zlíně. Přesto ani hřmění nedokázalo kluky ze Zálešné udržet doma nebo ve sklepě.

„Je tu fronta, musíme ven, říkali jsme si. Vzali jsme kola a vyrazili společně s ostatními hochy. Vzpomínám, jak jsme jeli po nábřeží směrem na Příluk, viděli jsme ustupovat Němce, kteří odhazovali těžkou válečnou výzbroj. Byla mezi nimi i pancéřová pěst. Tak jsme ji vzali a hledali jsme pak možnost (naštěstí neúspěšně), jak ji použít proti Němcům,“ vypráví pamětník bojů o osvobození Zlína Zdeněk Rybka.

Nad Jaroslavicemi bylo podle něj tenkrát palebné postavení Rusů a Rumunů a na protějším kopci nad Baťovou nemocnicí zase Němců. A právě v tomto palebném poli se kluci proháněli, navzdory nebezpečí.

„Běhali jsme všude, abychom to viděli, byl nás houf kluků, kteří zkrátka chtěli být u toho. Najednou se jeden z našich kamarádů svalil v bolestech na zem, mezi nohama si svíral ruku a naříkal. Granát totiž roztrhl trolejbusový drát a ten ho zasáhl do malíčku na ruce,“ vzpomínal dál Zdeněk Rybka. Doplnil, že i v ulicích na Zálešné se 2. května 1945 bojovalo.

„Doslova se nedal vystrčit nos z domu. Ale my jsme museli ven, abychom to doma mohli vyprávět, co se ve městě děje,“ vysvětloval mladickou odvahu a nadšení Zdeněk Rybka. A právě ve městě to podle něj bylo bezpečnější, ale také pro kluky zajímavější.

RUSKÁ DĚLA MÍŘILA NA DNEŠNÍ JIŽNÍ SVAHY

„Na rohu ulic Rašínovy a Dlouhé, byl tam obchod Turna a řeznictví Krajča. Tam měli Rusi dělostřelecké palebné postavení a stříleli odtud směrem na dnešní Jižní Svahy, kde byli ještě Němci. Ale hned vedle na náměstí Míru bylo již veselo. Vlály československé vlajky, vyhrávala dechovka a slavilo se osvobození,“ popisoval atmosféru posledních bojů o Zlín Zdeněk Rybka.

Poté podle něj fronta postoupila směrem na Fryšták. „Bylo to neuvěřitelné, všude se oslavovalo, hrála hudba, všichni byli šťastní, radovali se a zpívali,“ vzpomínal.

RÁDIO LONDÝN POSLOUCHALI I POD HROZBOU SMRTI

A i když tuto dobu přečkal ve zdraví, přesto II. světová válka a protektorát bylo to nejhorší v jeho životě.

„Uvědomovali jsme si všichni celou válku, že jde o existenci našeho národa. V rozhlase se denně po celou dobu války vysílala jména popravených vlastenců a celých jejich rodin. Vzpomínám, jak jsme v té době s tatínkem tajně poslouchali, i když pod hrozbou trestu smrti, rádio Londýn. Ale my jsme nemohli neposlouchat, museli jsme vědět, co se děje a také jak postupuje fronta,“ vysvětlil na závěr pamětník. (voz)

*Inženýr Zdeněk Rybka, CSc., se narodil v roce 1927 *Absolvoval Baťovu školu práce. Již při svém studiu se ve všech pracovních zařazeních zabýval moderními metodami řízení organizací *Pracoval v peněžnictví. I zde prošel nejrůznějšími pracovními pozicemi až do nejvyšších funkcí *Pracoval dvacet let jako ředitel pobočky Státní banky československé ve Zlíně
*V současné době je místopředsedou výboru Klubu absolventů Baťovy školy práce ve Zlíně
*Je autorem knihy Základní zásady Baťova systému řízení *Věnoval finanční prostředky na zvon pro evangelický kostel ve Zlíně *Jeho bratr, profesor MUDr. Jaroslav Rybka, DrSc., zasvětil svou medicínskou kariéru léčbě a výzkumu diabetu.