„Sleduji, jak se chovají na hřišti a působí na tým," popisuje 26letý obránce Bělaška spolupráci s fotbalisty, kteří zanechali své stopy na ligových trávnících, zatímco on se živí tesařinou.

Jak je vy ostatní hráči vnímáte?

Určitě pozitivně. Přijde mi, že hodně kluků si říká, že na nich je ta tíha zodpovědnosti. Určitě oba jsou morální podporou v zápasech. Ostatní kluci šli po jejich boku hodně nahoru.

Vzhlížíte k nim jako vzorům?

To už není jako dřív. Už to není, jak to bývalo a posunulo se vnímání mladých trochu jinam.

Co jste od nich odkoukal vy?

Z herní praxe nic výjimečného. Ale určitě, jak se chovají v kabině a jak působí na tým. Je to i pro mě plus, že člověk může hrát s takovými hráči na hřišti i mimo něj.

Se zajímavými jmény jste se určitě setkal i ve Slovácku, co?

Začínal jsem v patnácti s Kudelou, který je nyní v Mladé Boleslavi. Dá se říct, že se všemi kluky. Chodíval jsem i za béčko, párkrát jsem byl na lavičce i s áčkem. Třeba na přípravném zápase na pražské Spartě. Dobře se znám s Jirkou Kowalíkem, který s námi začal trénovat. Na takové věci se nezapomíná.

Na tehdejší 1. FC Synot na Širůch jste chodil fandit?

Ano. Ze začátku v dorostu i juniorce jsem chodil dost. Ale dnes už jezdím na Slovácko málo.

Jaro týmu celkem vyšlo, přesto jste až do posledního zápasu s Novým Jičínem bojovali o záchranu. Kdy jste začal věřit, že by se to mohlo podařit?

Hned od začátku zimní přípravy. Přišly dobré posily a všechno k tomu směřovalo už v přípravných zápasech. Uhráli jsme 37 bodů a je velká škoda, že ostatní týmy kolem nás vyhrávali také a do poslední chvíle nebylo nic rozhodnutého. Sice jsme udělali pár chyb a ztratili v zápasech, které jsme měli vyhrát, ale nebylo by to tak napínavé. (Směje se.)

Co se podle vás bude muset udělat, aby Viktorka v příště sezoně byla jinde?

Základ je nezaspat začátek. Jestli tým zůstane pohromadě, tak je velká šance. Teď bych neřekl, že bychom potřebovali nějak posílit. Ale chce to, abychom všichni, kdo tam jsme, šli do zápasu vyhrát. Ne jen tak si zahrát. A nyní máme kluky, kteří chtějí vyhrávat.

Cítil jste, že si někteří chodili jen zahrát fotbal?

Zápas od zápasu. Je rozdíl, když vám zápas nevyjde, nebo se na něj rovnou vykašlete. Nebylo to zase tak často, ale občas se to stane.

Byla velká oslava?

Normální. Nebylo pořádně co slavit. Postup by se slavil rozhodně jinak.

Panovala během jara nějaká nervozita a pochybovali jste v nějaký moment?

Vůbec si toho nejsem vědom. Všichni věřili, že to dobře dopadne.

Jakou práci v tomto směru odvedl trenér, psycholog Marek Sedlák?

Naprosto klíčovou. Ten má na tom největší zásluhu. Morálku držel pořád nahoře. Když vycítil, že tréninky nejsou pravé ořechové, zasáhl. Na lavičce i v kabině má velké slovo. Je bezkonkurenční.

Zažil jste někdy takového trenéra s podobnými metodami?

Zažil jsem dost dobrých trenérů a každý z nich měl něco. Třeba ve Slovácku Palinka a Hoftycha. S těmi to byla moje nejlepší spolupráce.

Je pan Sedlák s nimi srovnatelný?

V určitých věcech ano. Hlavně v morální a psychologické práci a podpoře týmu. Také takticky je na tom podobně.