„Hlavně si musím pokaždé koupit červenou rtěnku na počmárání lidí. Kostým jsem si jinak šila sama. Ještě aby ne, chodila jsem totiž na oděvní školu. Zabralo mi to jen asi tři hodiny. Hlavně třásně a korálky, které jsem našívala ručně,“ říká s úsměvem Jana Juhaňáková, která si většinu materiálu koupila v galanterii.

Tradici masopustního průvodu obnovili v obci před pár lety. Jana Juhaňáková se do něj zapojila bez váhání a s nadšením.

„Byl to nápad místních starousedlíků, hlavně celé rodiny Kolomazníků. Velice rádi se přidali i ostatní. První ročník nás chodilo kolem dvaceti, teď už nás chodí přes třicet. Velice nás potěšilo, jak jsou lidé rádi, že se tradice obnovila a vždy mají pro nás nachystané občerstvení,“ vyzdvihuje.

Lidé je hostí nejenom koblížky, jednohubkami či obloženými chleby, také také uvařenou kávou, čajem či štamprličkou na zahřátí. Samozřejmě přispějí i nějakou korunou do pokladniček. Za peníze pak pořídí nové kostýmy, ceny do tomboly na obecní a školní ples, případně zaplatí nějakou kapelu.

„V našem masopustním průvodu nemáme živou muziku. Vozíme si proto velký reproduktor na starém kočárku, což je někdy fyzicky náročné, hlavně na špatném terénu. Moje malá dcera s námi zatím nechodí, je to totiž náročná trasa i po nás. Začínáme v osm hodin ráno a končíme někdy kolem sedmnácté hodiny,“ vysvětluje.