Nápad založit takovýto spolek vznikl před dvěma lety. „Jednou jsme si v Klubu důchodců říkaly, že všechny naše akce stejně skončí tanečkem, tak že bychom to mohly zkusit jen tak pro radost a zábavu jako mažoretky,“ začíná vyprávět vedoucí spolku Věra Popelková, které by jednasedmdesát let asi nikdo nehádal.

Inspirovány prý byly také tím, že v Brumově-Bylnici působí hned troje mažoretky. „Navíc jsme se dozvěděly o podobné aktivitě starších děvčat z Horní Lhoty na Opavsku, ta ale dělají vysloveně recesi. To my nechceme, my se spíš chceme radovat z pohybu. Dáme tam klidně něco i komediálního, ale nejdeme za určité hranice,“ vysvětluje Popelková.

Vedoucí sboru čtrnácti mažoretek žádné předchozí zkušenosti s touto aktivitou neměla. „Půjčila jsem si videa od našich malých mažoretek a mrkla jsem na to. Náplň mně byla celkem jasná. Když to zjednoduším, tak se tam chodí, chodí a mává,“ usmívá se Popelková.

Důchodkyně si tedy domluvily pravidelné tréninky dvakrát týdně, v pondělí a ve středu. „Obvykle trénujeme hodinu nebo hodinu a půl, ale když teče do bot, tak i déle. Zatím se nestalo, aby některá bez omluvy nepřišla. Děvčata jsou do toho zapálená,“ říká hrdě jejich vedoucí. Sama prý mají neustále nové nápady a vymýšlejí další inovace.

Úspěch prý nečekaly

Tetky mažoretky poprvé vystoupily na brumovských fašankách v únoru roku 2008. „Cítila jsem hroznou trému a pocit zodpovědnosti. Ono se řekne vystupovat před důchodci, ale jsou to kolegové, první kritici. Když to ale dobře dopadlo, změnil se ten krásný strach v radost a uspokojení,“ vzpomíná Věra Popelková.

VĚRA POPELKOVÁ - je vdaná, má dva syny a čtyři vnoučata - má 71 let - bydlí v Brumově-Bylnici - je vedoucí uskupení Tetky mažoretky - kromě toho doučuje angličtinu, ráda lyžuje, působí v pěveckém sboru - momentálně s mažoretkami zkouší charleston a do budoucna plánuje i kankán

S žádným velkým úspěchem prý důchodkyně nepočítaly. „Myslely jsme, že po prvním vystoupení skončíme a vrhneme se na něco jiného, třeba na country. Ale přišly pozvánky na další akce,“ doplnila vedoucí souboru.

Nejúspěšnější vystoupení podle slov Věry Popelkové zažily v Luhačovicích. „Pozvali nás na Agrární ples v Kulturním domě Elektra. To bylo na úrovni, všichni v róbách a já jsem si říkala, co tam vlastně děláme my, takové babky. Když jsme tam vešly, všichni škrobeně seděli. Ale pak začali všichni tleskat do rytmu a to se to tancovalo! Moc krásné to bylo,“ zavzpomínala.

Postarší cvičenkyně zažily na vystoupení ale už i pořádně horké chvíle. „Jednou nám úplně přestala při představení hrát hudba. Všechna děvčata koukala na mě, protože jsem zády k publiku, ale já mám jiné kroky než ony, podle mě tancovat nemohla. Naštěstí tam jedna duchapřítomná kolegyně něco dělala, holky opakovaly po ní, a tak jsme jaksi skončily - podle nás fiaskem, obecenstvo ale prý nic nepoznalo,“ dodává Popelková.

Tetky mažoretky netočí s tyčkami, jak je obvyklé, ale mají třásně, které jsou známé spíš od roztleskávaček. „Zjistily jsme, že tyčky jsou zbytečně náročné a málo efektní,“ doplnila důchodkyně.

Hudba je základ všeho

Věra Popelková coby vedoucí vybírá hudbu a vymýšlí také taneční sestavu. „Nejdůležitější je muzika, to si tak dvacetkrát poslechnu, abych to dostala do krve. Je to základ, až vyberu hudbu, teprve vymýšlím pohyb,“ popisuje.

Skladba se musí rozdělit na úseky, které se opakují. „Každý úsek si naposlouchám, rozdělím na takty a na to vymyslím pohyby. Pak s děvčaty začneme nacvičovat základní krok, otočky a přechody. Až jim to jde, vrhneme se na celý úsek a pak na přechody z úseku do úseku,“ objasňuje Popelková. Pak prý už jen donekonečna opravuje chyby, až je to tak, jak má být.

Vedoucí své svěřenkyně ráda chválí. „Říkám jim holky moje, kočky jste, jde vám to krásně. Když to nejde, povzbudím je. Jakmile ale vidím, že se některá málo soustředí, tak jsem pes. Celý život jsem byla učitelka, a tak to ve mně asi zůstalo,“ přiznává s úsměvem.

Kostým si děvčata, jak je jejich vedoucí oslovuje, připravila sama. „Nejdřív jsme měly bílá trička a modré sukně, nic nápaditého. K tomu na hlavě bílé kuchařské lodičky, které jedna kolegyně obarvila na modro, další k nim přinesla žluté kvítky, které se prodávají jako symboly boje proti rakovině, a bylo hotovo. Teď máme žlutá trička, modré sukně a spartakiádky,“ doplnila Věra Popelková s tím, že si teď mažoretky snaží sehnat kozačky.

Netančíme pro peníze

Odměnu za vystoupení prý Tetky mažoretky nechtějí, ale sponzorský dar na přípravu a vybavení uvítají. „Nikdy netančíme za honorář, vždy říkám, že pokud nám chce někdo přispět sponzorským darem, tak neodmítneme. Ale o peníze si opravdu říkat neumím, v naší generaci se všechno dělá zadarmo a od srdíčka,“ prozrazuje Popelková.

Finance jsou velmi důležité hlavně kvůli kostýmům. „Máme v plánu kankán a tam je velice drahý kostým, takže už si na to střádáme peníze. Bude to zřejmě tančit osm děvčat, která to zvládnou, a ta ostatní budou dělat atmosféru pařížského šantánu - sednou na stůl, dají si špičku, decinku vína a pohladí občas nějakého toho muže v obecenstvu,“ představila vedoucí záměry svého souboru.

Do rejstříku přidaly Tetky mažoretky nejprve country a teď v září by měly předvést charleston. „Bude se to jmenovat Babičko, nauč mě charleston. Vystoupí tam šest babiček a šest vnuček. Nejdřív bude humorná scénka, pak normálně taneční představení,“ popsala Věra Popelková.

Jak to ale důchodkyně můžou fyzicky zvládnout? „Už vím, jaký mám materiál, tak vymýšlím všechno přizpůsobené naší kondici. Manželé si chválí, jak to tančení manželkám prospívá. Není každý taneční talent, ale důležité je nadšení pro věc a to nikomu nechybí,“ usmívá se vedoucí.

Jak začnou hrát, je všechno pryč

Jak slyší aktivní dámy hudbu, nikdo je nezastaví. „Taktak dojdou na trénink, ale když se začne hrát, tak všechny hopsají,“ prozrazuje s potutelným úsměvem manžel Věry Popelkové. Ta souhlasně přikyvuje. „Občas se stane, že jsem bez jiskry, ale jak začnou hrát, je všecko pryč,“ potvrzuje manželova slova.

Mažoretky důchodkyně už mají na kontě víc než desítku vystoupení, a to i na Slovensku. „Vedeme si kroniku, kde všechno zapisujeme. Ohlasy z vystoupení, naše pocity, příhody,“ prozrazuje.

Podle vedoucí celého souboru je velmi důležité domácí zázemí. „Mám tolerantního manžela, nejen to trpí, ale i pomáhá radou. Dokonce občas dělá i řidiče. Vůbec všem členkám vycházejí v této aktivitě rodiny vstříc. Prostě se řekne, že babička vystupuje, a vnuky hlídá někdo jiný,“ chválí si Věra Popelková.

Aktivní život je podle ní velmi důležitý. „Doučuji ještě dva žáky angličtinu, působím v místním pěveckém sboru a také ráda lyžuji. Ale vše dělám pro radost stejně jako mažoretky. Když se udělá chyba, tak to nijak neřeším, chyby přece dělají i profesionálové, tak proč ne staré babky,“ směje se vedoucí souboru.

A jakou má fintu na úspěch? „Nejdřív zarecituji naše krédo, to všechny správně naladí. Pak když tančíme, tak se na děvčata vždycky zašklebím, protože jsem zády k publiku. Ona se začnou usmívat a mnohem snáze navážou kontakt s publikem. Hlavní je ale dávat tomu sto procent fyzických i duchovních sil, jinak to nemá cenu,“ je přesvědčena vedoucí Tetek mažoretek.