Když mluví o svém zaměstnavateli, tedy archeologickém ústavu, hovoří o něm sympaticky jako o firmě. Archeologem přitom být odjakživa nechtěl. Vystudoval nejprve obor Elektrotechnika a výpočetní systémy.

„Pak mi ale mamka zajistila brigádu při jednom výzkumu a mě to chytlo. Řekl jsem si, že nechci celý život něco počítat v kanceláři, ale že by si mi líbila archeologie," říká.

Ani vystudování školy však místo nezaručí, připomněl. „V oboru je velký přetlak. V ČR je asi 500 až 600 aktivních archeologů. Moc spolužáků se v oboru neuchytilo. Člověk potřebuje mít i štěstí. Být ve správnou dobu na správném místě či aby se za něj někdo zaručil," poznamenal.

Práci archeologa si asi každý představí ve výkopu, kde nachází historické kousky, ty popíše a my je uvidíme v muzeu či depozitu. Rozšířená je ale i romantická představa neohroženého dobrodruha typu Indiana Jonese nebo archeložky Lary Croft, kteří odhalují prastará tajemství a objevují zapomenuté, legendami opředené předměty nebo světy. Co je vaším úkolem doopravdy?

Na něco jste zapomněl. Úkolem archeologů je také dávat nálezům příběh. Zkrátka aby naše činnost nebyla jen pro úzký okruh vědeckých pracovníků, aby byla uchopitelná i pro laika, je potřeba dát nálezům příběh. Například tento meč (vstává a vytahuje z depozitu zbraň keltského bojovníka, pozn. red.) má uraženou část rukojeti. Ten díl se však našel o dost dál než samotný meč. To může znamenat, že pravděpodobně došlo k boji, ve kterém byl meč poškozený. Často jsou ty příběhy ale hodně na vodě. Spíš je to jen taková teorie, co jak mohlo být.

Jak vypadá tedy v praxi váš pracovní den? Co je vaší hlavní povinností?

Hlavním úkolem je provádět archeologický průzkum na místech, kde dochází ke skrývce zeminy. Tedy jsme všude tam, kde se něco staví. Prakticky bychom měli mít ohlášku i na každý rodinný dům, nejen velké stavby. Většinou to probíhá tak, že přijedu a za pár desítek minut má stavebník razítko, že splnil zákonnou povinnost a může pokračovat ve stavbě. Samozřejmě jindy přijedu „jen" k rodinnému domu a je tam hrob vedle hrobu.

Co pak následuje?

Musíme vše pečlivě zdokumentovat a vyjmout. I když jsou ostatky několik set či tisíc let staré, pořád za tím vidíme člověka a ctíme nějakou etiku. Mě trochu mrzí, že archeologové jsou na stavbách vždy za ty nejhorší. Přitom já věřím, že nikdo nechce přece bydlet na hrobech. Nechci příliš zacházet do okultismu, ale osobně věřím, že jsou místa, která jsou nabitá nějakou zvláštní energií.

Myslíte třeba hřbitovy?

Právě že hřbitovy to nejsou. Lidé se jich bojí, ale hřbitov je jen místo pro uložení lidské schránky. Silnou energii bych hledal na místech, kde došlo k nějaké tragédii, neštěstí.

Když z vás mají investoři takové obavy, tak schválně: na jakou nejdelší dobu jste loni zastavili nějakou stavbu?

Loni to bylo maximálně na dva dny. Jeden případ byl, když nám v Hulíně bagry už najížděly na středověkou vesnici. Druhý případ byl ve Valašských Kloboukách, kde se našly kostry. Tady stavbu ale zastavilo samo město, ani jsme to nebyli my. Přitom by tomu šlo předejít. Stačilo by, kdyby s námi investor počítal. V zahraničí je běžné, že se udělá skrývka dříve, aby to tam mohli archeologové prozkoumat a nijak to nezbrzdilo plán stavby.

Slyšel jsem, že cílem dnešní archeologie není primárně vyzvedávat nálezy ze země za každou cenu. Prý je někdy cennější nechat vše v zemi. Jak to?

To je pravda. Všichni mají zafixované, že archeologové chtějí vše hned vykopat. Opak je pravdou. Pokud něco vyzvedáváme, je to z toho důvodu, že by se to zničilo pod koly bagrů či zůstalo pod budovou. Pro nás je podstatné ponechat něco i pro naše následovníky, kteří budou mít zcela jiné technické možnosti, jak průzkum provést. V zemi je těm artefaktům dobře. Když tam vydržely stovky či tisíce let, vydrží i dále. Je to díky konstantnímu prostředí. Primárním úkolem však zůstává samozřejmě zaznamenání nálezových okolností a přesná lokalizace.

Máte i nějaký archeologický sen? Dalo by se zde v regionu ještě objevit něco převratného? Napadá mě třeba Metodějův hrob.

Já si myslím, že Metodějův hrob už třeba v Mikulčicích či Starém Městě objevený byl a jen se o tom neví. Neví se, že to byl právě Metoděj. Každý by čekal, že jeho hrob bude plný okázalých předmětů, zbraní, šperků. Podle mě ale jeho pohřeb mohl probíhat právě bez větších okázalostí a bez zbytečného povyku.

A něco jiného tedy? Může tu někde dřímat nějaké prastaré tajemství?

Nálezy, které nějakým způsobem mohou proslavit či pozvednout region, tu určitě být mohou. Vemte si jen horu Klášťov (nejvyšší hora Vizovických vrchů, nedaleko Vysokého Pole, pozn. autora). O této lokalitě věděli dřív jen amatérští zájemci o historii či hledači, kteří chodí s detektory. Přitom se tam objevilo jedno z největších slovanských hradisek, které je zároveň na Moravě nejvýše položené. Nálezů z tohoto místa je velké množství.

Co jsem četl, tak Slované zpravidla tak vysoké kopce neosídlovali. Když jsem tedy v minulosti použil příměr tajemný Klášťov, tak jsem asi nepřeháněl. Kolik tam mohlo vlastně žít lidí?

Osobně si nemyslím, že se tam trvale žilo. Dle mého šlo spíš o nějaké útočiště v dobách ohrožení. Na druhou stranu našlo se zde velmi mnoho zemědělských nástrojů, mnohem více než zbraní. Myslím si, že podobné, ale ještě neobjevené hradisko tady klidně někde je a jeho objevení může být velká sláva. Bohužel my se to dozvíme až jako poslední.

Předpokládám, že první se to dozvědí „hledači pokladu" s minohledačkami. Na Slovensku je to prý úplně zakázané. Jak se na tento problém, či řekněme spíše fenomén díváte vy?

Když zavřeme oči, tak tento problém nezmizí. Je jedním z mých cílů navázat s těmito lidmi spolupráci. Pokud jim jde o historii a nechtějí nálezy prodávat na aukru, což je mimochodem trestné, tak si myslím, že spolupráce může být oboustranně přínosná. Zrovna teď mě jeden kluk upozornil na jeho nález několika keltských sekyrek a středověkého kopí.

Mohou na tom, v uvozovkách,
 i vy­dělat? Jak je to nyní s vyplácením nálezného?

Já osobně nemám prostředky, abych vyplácel nálezné. O to lze požádat příslušný krajský úřad. Za sebe mohu například věnovat nějakou publikaci, podělit se o zkušenosti nebo nabídnout spoluautorství. Snažím se nálezcům i pomoct s žádostí o přiznání nálezného. U toho však musí být splněna spousta podmínek. Artefakt musí zůstat v zemi a být odborně vyzvednutý. Pokud nám sem někdo přinese meč v batohu, neznáme souvislosti a na nálezné nárok není.

U nálezného se pravidla nedávno i měnila. Vysvětlete, v čem je hlavní změna, třeba na nějakém příkladu.

Pokud byl nález ze vzácného kovu, například zlata či stříbra, vyplácelo se deset procent z ceny vzácného kovu. To znamená, že když někdo našel keltskou minci, statér, který váží i 8 gramů, tak dostal deset procent z ceny zlata. Tedy desetinu toho, když by to jen odevzdal do zlatnictví. To bylo samozřejmě značně demotivující. Dnes už je to deset procent z historické hodnoty. Statér má cenu několika desítek tisíc korun, takže nálezné by bylo v řádu tisíců.

Jde nějak zabránit nelegálnímu prodávání historických nálezů nebo tomu, aby vzácné kousky nekončily v soukromých sbírkách?

Je to jen a jen o morálce každého z nás. Pokud se někdo takovým soukromým kouskem nepochlubí na Facebooku, tak to asi těžko někdo zjistí. Bohužel, i když se to nesmí, v internetových bazarech takové věci najdete. Smutné je, že spíš zruší účet tomu, kdo na to upozorní, než tomu, kdo tyto věci nezákonně prodává.

Mimochodem, podle nové definice bude archeologický nález i to, co je starší 70 let.

Prozraďte, jaké jste měli v loňském roce nejzajímavější nálezy.

Určitě zajímavý byl nález kosterních pozůstatků při rekonstrukci kostelíku ve Štípě, který je druhým nejstarším ve zlínském okrese, kde se pohřbívalo od středověku v podstatě až do začátku 20. století. V Chvalnově -Lískách na Kroměřížsku se při stavbě geologického vrtu objevily tři objekty datované do závěru pozdní doby kamenné. Zkrátka objekty staré přes 4200 let.