Později studoval v Praze Vysokou obchodní školu, a právě tam se potkal s Jiřím Hanzelkou. Cestovat začali po II. světové válce. Výpravu po Africe a Latinské Americe absolvovali v letech 1947–1950 vozem Tatra 87. Když zažívalo v únoru 1948 Československo komunistický puč, byli zrovna v Kongu.

Zážitků z cest měli bezpočet. V Egyptě přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na Kilimandžáro, v konžském pralese se setkali s Pygmeji, v Riu de Janeiru na pláži se Zikmund málem utopil, když se koupal v moři. V Ekvádoru se dvojice setkala s lovci lebek.

„Nelituji žádného dne, kdy jsme byli na cestách!“ říkával Zikmund.

Druhou cestu podnikli ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805. V letech 1959–1964 projeli Asii a Oceánii. V málokteré zemi se prý cítili tak dobře jako v Iráku. Vynechali ale Čínu, v 60. letech tam vypukla roztržka se sovětským blokem.

V roce 1968 Zikmund a Hanzelka veřejně vystoupili proti okupaci Československa, proto jim bylo od 70. let znemožněno publikovat a účastnit se veřejného života. Nebýt Husáka, nikdy by se mi nepodařilo uspořádat svůj archiv, komentoval několikrát Miroslav Zikmund.

K dispozici jsou dnes veřejně soukromé deníkové zápisky Hanzelky a Zikmunda z cest, právě i z roku 1968 a z let, která následovala. Cestovat začal Miroslav Zikmund znovu až po revoluci, kdy se podíval do Japonska, Austrálie a Nový Zéland, na Sibiř, Srí Lanku, Maledivy i USA, také do Egypta, Izraele nebo Ruska.

Stoletý Miroslav Zikmund žije ve Zlíně a stále se věnuje třídění materiálu z cest v tamním Muzeu jihovýchodní Moravy, do kterého společně s Jiřím Hanzelkou věnovali celý svůj archiv z cest.