Usměvavý, energický a ve výborné náladě šel cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund ve volebním okrsku č. 14 ve Zlíně včera poprvé volit prezidenta.

Pane Zikmunde, prozradíte, koho jste volil?

Zvolil jsem Karla Schwarzenberga, známe se již řadu let a velmi si ho vážím. Co nemohu naproti tomu odpustit Miloši Zemanovi, je opoziční smlouva, kterou uzavřel v devadesátých letech s Václavem Klausem. Celé volební období bylo ve znamení „vyšachování parlamentu ze hry".

Když se totiž domluví opozice s vládnoucí stranou, přestane opozice fungovat, jak má. Výsledek je potom takový, že si přehrávaly jen výnosná místa mezi sebou. Ať to byly dozorčí rady, nebo třeba bankovní rada a jiné. Nefungovala policie ani státní zastupitelství.

Nechápu proto, jak by mohl člověk, který toto dopustil, být prezidentem.

Co očekáváte od budoucí hlavy státu?

Měl by to být především nadstranický prezident. Má totiž právo jmenovat předsedy Nejvyššího soudu a členy bankovní rady. Myslím si, že právě z toho důvodu by měl být oproštěn od stranických vlivů. Podle mne je to problém, který zatím nezvládl žádný prezident, snad jen s výjimkou prezidenta Václava Havla.

Který prezident pro vás víc znamenal, byl to Václav Havel, nebo Václav Klaus?

Václava Havla jsem znal léta. Setkávali jsme se pravidelně i čtyřikrát do roka. Říkali jsme si kvartálníci, čili spisovatelé v disentu. Znal jsem ho vlastně od roku 1983 a velmi dobře. Vyměňovali jsme si názory, znal jsem jeho fantastickou schopnost stylizovat myšlenky, ať to bylo resumé, usnesení nebo prohlášení. Vím, že si všechny své projevy psal sám, nepotřeboval ve své funkci k tomuto účelu žádného poradce, spisovatele ani nikoho, kdo by koncipoval projevy.

Ceníte si toho, že si poprvé občané České republiky vybírají hlavu státu v přímé volbě?

Ano, je to pro nás absolutní novinka, na kterou dosud nejsme zvyklí. Také je to vidět na volební účasti a zájmu všech voličů. Takhle se neprojevila při žádných volbách. Lidé mají zájem, a to je dobře.

Procestoval jste celý svět, poznal jste různé kultury i domorodé kmeny. Jak ty si určují, kdo bude jejich vůdce?

Tam funguje systém staršiny. Je to takový šéf rodu. To je úplně jiný svět, jiný systém. Neumí číst ani psát. Pamatuji si, že když jsme se společně s Jiřím Hanzelkou s nimi loučili, tak jejich náčelník nám jako dar chtěl věnovat svého devítiletého syna. Chtěl, abychom ho vzali s sebou a naučili jej číst, psát, chtěl, aby žil jiným způsobem života.

Zažili jsme při tom horké chvilky, neboť jsme náčelníka nechtěli urazit, pokud bychom jeho dar odmítli. Mohlo se nám také stát, že bychom přišli o krk. Nakonec Jirku napadlo náčelníkovi ukázat fotografii zasněžených Hradčan.

Vysvětlili jsme mu, že u nás je taková zima, že se voda mění v kámen. Tomu on rozuměl a naštěstí nám svého syna nevěnoval. Vždyť to bylo v Ekvádoru v kmeni lovců lebek.

JANA ZAVADILOVÁ