Pro čtyřletou samici Miffi, která přišla do zoo v prosinci 2017 z francouzské zoo Beauval, je to první mládě. Samice se však projevila jako naprosto zkušená matka, o mládě se pečlivě stará. Mravenečníky velké chová v Evropě 76 institucí. Za uplynulých 12 měsíců se v nich ale narodilo pouze 16 mláďat.

Po narození se mládě okamžitě vyšplhá na matčin hřbet, kde se pevně chytí dlouhé srsti. Samice ho vozí téměř rok.

„Jak naše průběžné kontroly potvrdily, sameček je opravdu ve skvělé kondici a zdárně prospívá. Při narození vážil kilo a půl, nyní je to přes tři kila,“ uvedl hlavní zoolog Kamil Čihák.

Prvních šest měsíců života bude malý sameček závislý výhradně na mateřském mléku, poté začne postupně ochutnávat potravu dospělých. Ve volné přírodě na jídelníčku mravenečníků dominují výhradně mravenci, kterých dospělý jedinec dokáže denně spořádat kolem 30 tisíc. Zajistit takové množství mravenců je v zoologické zahradě prakticky nemožné, ve Zlíně je proto krmí speciální instantní směsí dováženou z Nizozemí.

„Její složení přesně odpovídá potřebám mravenečníků, na vytvoření směsi se podílel tým zoologů a veterinářů,“ doplnil Kamil Čihák.

Chov mravenečníků velkých není jednoduchou záležitostí. Největší úskalí spočívá při samotném spojování samce a samice.

„Mravenečníci ve volné přírodě žijí samotářsky, obě pohlaví se potkávají pouze v období rozmnožování. Jsou to silná zvířata, když se navíc podíváte na jejich vybaveni, na jejich drápy, může to být opravdu dost náročné a nebezpečné. Pokud by si navzájem nesedli, útočili by na sebe a snažili se jeden druhého vyhnat. I pro chovatele se jedná o zvíře, na které si musí dávat pozor,“ vysvětli hlavní zoolog Kamil Čihák.

Březost samice trvá něco málo přes 6 měsíců, na svět přichází většinou jen jedno mládě. Pečuje o něj výhradně samice.

„Mládě se osamostatňuje kolem druhého roku věku, v tuto dobu i naši zoo opouští a míří do nového domova,“ doplnil Kamil Čihák.

Domovinou mravenečníka velkého jsou pampy a pralesy Střední a Jižní Ameriky. Tělo mravenečníka je nápadně stlačené z boků, začíná úzkou trubkovitou hlavou a končí mohutným ocasem. Nemají žádné zuby, pouze výrůstky v ústech a v žaludku.

Ve volné přírodě se živí mravenci a termity. Jejich deset centimetrů dlouhé drápy dokážou bez problémů rozbít silné stěny termitiště, k chytání potravy pak skvěle slouží dlouhý jazyk. Měří úctyhodných 60 cm, mravenečník jej dokáže vypláznout až stopadesátkrát za minutu.

Nejvyvinutějším smyslem je čich, který je čtyřicetkrát lepší než čich člověka.

Zlínská zoo chová mravenečníky velké od roku 2004. Rodičovský pár tvoří samice Miffi a jedenáctiletý samec Jose, který do zoo přišel v roce 2011 z brazilské Belo Horizonte. Zvířata zimu tráví v chovatelském zázemí expozice.

Na první návštěvu venkovního výběhu tak matka s mládětem zamíří pravděpodobně až na počátku dubna.