„Je to práce, která má smysl,“ říká o svém zaměstnání. Pro takové povolání je však potřeba dostatečné psychické odolnosti a sama dodává, že neví, zda bude schopna práci vykonávat celý život.

„Nevím, zda například po mateřské dovolené budu schopna pracovat s touto cílovou skupinou lidí,“ dodává Sandra Stašová.

MNOHO STAROSTÍ A RŮZNORODÝCH OSUDŮ

Do práce dochází každý den.

„V době provozu denního centra řeším s uživateli jejich problémy. Pokouším se jim nalézt práci či zprostředkovat kontakty na jiné služby, které potřebují,“ vysvětluje, jak vypadá její běžný pracovní den.

„Máme velký okruh činností, v práci se nikdy nenudím. Přijdu do styku s mnoha různými osudy,“ vyjadřuje se sociální pracovnice.

Často se dostane do styku s lidmi, kteří za sebou mají trestnou minulost.

„Udržet si odstup od negativních emocí je někdy dost náročné. Musím zůstat objektivní a být člověku nápomocná, i když nesouhlasím s činy, které v životě vykonal,“ zamýšlí se Sandra Stašová.

Při takové práci je nejdůležitější vybudovat si s klientem vzájemnou důvěru.

„Je to důležitý pilíř. Jen tak může naše spolupráce fungovat,“ popisuje složitost svého povolání.

Stává se také, že se v Nízkoprahovém denním centru objeví někdo, kdo se chová agresivně, a to je třeba řešit s klidnou hlavou.

„V našem zařízení máme povolený určitý limit promile alkoholu. Pokud toho uživatel vypil více, nemůžeme ho k nám pustit, a to se jim samozřejmě nelíbí,“ vysvětluje Sandra Stašová.

„Nezřídka jsem bohužel nucena kontaktovat policii,“ dodává. Jen tak zajistí bezpečnost svým kolegům, ale také ostatním uživatelům denního centra.

Jak mladá žena říká, mnohdy je to velmi stresující. Je potřeba umět najít rovnováhu a umět si odpočinout.

„Když přijdu z práce, čeká na mě manžel s uvařenou kávou a povídáme si o všem možném. U toho se odreaguji nejlépe,“ vysvětluje.

Pracovat v tomto oboru jejím snem nebylo, zalíbilo se jí tam až při praxi během studia.

„Jako malá jsem dostala od babičky knížku Barbie – Čím chceš být, kde byla detailně popsána různá povolání. Nejvíce se mi líbila pilotka letadla, ale mám strach z létání,“ vzpomíná s úsměvem.

Při praxi se jí však v centru pro lidi bez domova zalíbilo.

„Nejvíce se mi líbí různorodost povolání. Nikdy předem nevím, co mě daný den čeká. Je ale potřeba udržovat si odstup a práci si nenosit domů,“ říká Sandra Stašová.

Autor: Karolína Machů