Nyní už jako na běžícím páse vytváří téměř umělecké malé i větší hračky, dekorace, čepičky a nově i sety pro novorozená miminka.

„Metál za trpělivost si zaslouží hlavně můj partner. Nebýt toho, že je sám kreativec, asi by to mé háčkovací běsnění neustál," směje se Markéta.

Fantazie v tomto oboru podle ní nezná mezí. Záleží jen na čase, umu a dávce kreativity. „Inspiruji se prakticky každý den, dívám se kolem sebe, sleduji internet, čtu. A jelikož mám ráda jednoduchý a nenáročný styl, sahám nejčastěji po zahraničních magazínech. Háček je zkrátka v jednoduchosti," míní.

Zpočátku vyráběla spíš jen, jak se říká, do šuplíku. Výsledek prý nebyl vždy zrovna dokonalý. Později začala obdarovávat členy rodiny a známé. Dnes už má spektrum zájemců širší. „Pro radost jsem začínala, pro radost a užitek pokračuji dál. Víte, každá práce musí mít smysl, a já jej našla," podotýká.

Její volnočasovou háčkovací kariéru odstartoval hroch, kterého před více než rokem vytvořila jako prvního.

„Byl netradičně hnědý, možná trošku šišatý, ale byl to on. Háčkování mě naprosto pohltilo, takže prakticky není dne bez háčku. Ale snažím se krotit, přeci jen má den pouhých 24 hodin," usmívá se Markéta Tarabová.

Podle ní je to náročný koníček, na který si vydělává stálou prací. Výsledky ale stojí za to. Věci háčkuje pod svou značkou TOJSOUTOJS. Pyšná je například i na vlastnoručně vyrobeného medvídka z takzvaných špagátů, což je speciální textilní příze s vysokým podílem bavlny a elastanu.

Z obrovského klubka v mnoha barevných odstínech se nejčastěji zhotovují kabelky, košíky, různé předložky nebo koberečky. Hračky jsou podle ní výjimkou.

„Také jsem tomuto trendu podlehla a výsledkem je medvídek jménem Rupínka. Je vzhledem k použité přízi těžší, objemnější a není tolik muchlací. Je to spíše dekorační předmět," vysvětluje. Práce na medvídkovi ji zabrala zhruba týden. „Nutno dodat, že to byla makačka," podotýká.

Markéta Tarabová se vlastně k háčkování jen vrátila. Svůj první řetízek si prý sama vyrobila na prvním stupni základní školy. Talent zřejmě zdědila po své babičce.

„Byla šikovná, typická žena své doby. Fantastická kuchařka, uměla plést, háčkovat, šít. Její háčkové záclony byly proslulé, byla jich plná skříň a v té době se snad ani jiné „nenosily".

O jehlice a háček jsem pak nezavadila několik let," dodává. Před více než rokem však prý nastal čas objevit trpělivost, která ji v životě chyběla. A k tomu ji dopomohlo háčkování. Bez ní totiž sotva něco vytvoří. (jk)