Nejštědřejším zaměstnavatelem v regionu je v tomto směru zlínský krajský úřad. Jeho pracovníci mají po tříměsíční zkušební lhůtě nárok na zaměstnanecký benefit v podobě takzvaného osobního účtu, z něhož si mohou hradit například dovolenou.„Jedná se o částku průměrně deset tisíc korun na osobu ročně, s níž mohou naložit podle vlastního uvážení tak, aby byla prokazatelně, to znamená na základě daňových dokladů, využita k renovaci sil,“ uvedla Helena Mráčková z tiskového odboru zlínského kraje.

Podle ní příspěvek slouží nejen k zaplacení sportovních aktivit typu plavání nebo fit centra, ale také na návštěvy kulturních institucí, třeba předplatenek do divadla. „Tato částka může být využita také ke vzdělávání, například jazykové kurzy, nebo z ní může být hrazeno penzijní či životní připojištění,“ vysvětlila Mráčková.

Kromě osobního účtu nabízí kraj, který zaměstnává více než čtyři sta třicet zaměstnanců, také ubytování v rekreačním objektu ve Vizovicích. Ten má kapacitu sedm osob a sazba za osobu a noc činí sto korun. „O chatu je ze strany zaměstnanců velký zájem. Z rezervačního systému lze vyčíst, že je o víkendech po celý rok a přes prázdniny nonstop obsazena,“ doplnila Mráčková.

Finanční podpora dovolené se týká také zaměstnanců škol. Ti mohou využívat příspěvek z Fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP). „Jednou za školní rok dáváme pracovníkům poukázky v hodnotě pěti set korun, které mohou využít k ozdravným pobytům nebo třeba nákupu vitamínů,“ řekl ředitel základní školy ve Štípě Jaromír Vařák.

Kromě toho získají letos učitelé jednorázovou odměnu, kterou jim škola vyplatí nejpozději v první třetině července. „Částka se určuje podle jejich pololetního výkonu. Pohybuje se kolem poloviny jejich obvyklého čistého platu,“ přiblížil Vařák.

Naopak zlínská Univerzita Tomáše Bati žádný finanční bonus svým zaměstnancům neposkytuje. „Máme chatu na Portáši, která je využívána hlavně v zimě. Je totiž na strategickém místě, poblíž sjezdovek,“ poznamenala Jana Brázdilová z rektorátu univerzity. Za jednu noc v ní zaplatí zaměstnanci devadesát korun, jejich rodinní příslušníci sto padesát. Kapacita chaty je ale podle Brázdilové nedostatečná. „Vejde se do ní pětadvacet lidí. Vzhledem k počtu zaměstnanců univerzity, kterých je sedm set padesát, je to málo,“ dodala Brázdilová.

Rekreační zařízení mohou využívat také pracovníci zlínské pobočky Lesů České republiky. „Možnosti jsou široké, máme mnoho podnikových chat. Pokud si je zaměstnanci objednají v dostatečném časovém předstihu, mohou na nich být s celou rodinou třeba i měsíc. Je o ně velký zájem,“ řekl Miloš Valenta z krajského ředitelství. To zaměstnává řádově sto čtyřicet zaměstnanců.Sou­kromníci svým pracovníkům na dovolenou převážně nepřispívají.

Například Lázně Luhačovice, které připravují dovolenou mnoha lidem z celé republiky i ze zahraničí, svým více než pěti stům zaměstnanců žádný příspěvek nevyplácí. Zasloužený odpočinek však mohou čerpat v nadstandardní délce pěti týdnů. „Dříve jsme využívali výměnných pobytů s partnerskými lázněmi v Popradu na Slovensku a v Jeseníku. V letošním roce ale nic takového mít nebudeme,“ vysvětlil provozní ředitel lázní Jiří Dědek.

U společnosti Podravka – Lagris v Dolní Lhotě u Luhačovic zase výši finančního příspěvku ovlivňuje hospodářský výsledek společnosti. „Zaměstnancům přispíváme na letní i zimní dovolenou částkou, jejíž výše je na něm závislá,“ sdělila personální specialistka Ladislava Vodičková.

Jiné podniky dovolené nedotují vůbec. „Nic takového neposkytujeme,“ sdělila asistentka ředitele Martina Krajíčková ze zlínského Institutu gumárenské technologie a testování.

Stejné stanovisko zastává také slušovická společnost Oxalis. „Ve firmě využívají zaměstnanci řadu hmotných i nehmotných benefitů, žádný z nich však nesouvisí přímo s dovolenou. Její délka je u nás standardní, vyplývající ze zákona,“ uvedl jednatel firmy Petr Zelík.

Někteří lidé tak na dovolenou budou muset zapomenout. „Letos nikam nepojedeme. Finančně nám to nějak nevyšlo. Zaměstnavatel nám žádný příspěvek neposkytuje, ani nemáme žádný podnikové zařízení, kam bychom mohli jet,“ posteskla si čtyřicetiletá Věra Práková ze Zlína.