Otázky, které řeší pedagogové nejen v České republice, ale i v mnoha dalších zemích. Například Finsko prošlo v roce 2010 reformou a ocitlo se tak na špici vzdělávacích systémů vyspělých zemí. Vzdělávání je totiž pro ně strategií přežití.

Finská specialistka na výzkum a vývoj nových konceptů v pedagogické teorii a praxi Susanna Bäckman se domnívá, že pokud si inkluzi budeme vykládat jako ušetření peněz uzavřením speciálních škol, nebude fungovat.

„Pokud na ni nahlídneme jako na potřeby dítěte, tak je velmi vhodná a potřebná,“ uvedla.

Celý systém by pak měl vytvářet prostředí důvěry. Aby se dětem dobře dařilo, nemělo by být vytvářeno konkurenční soutěživé prostředí.

„Soutěživost je na místě při sportu, ale ne v matematice,“ sdělila.

Reagovat na potřeby dítěte velmi pružně je podle ní potřeba již od raného věku. Neznamená to však, že všechny děti by měly být zařazeny do běžných tříd nebo na celou dobu výuky. Speciální školy by měly pro děti s velmi speciálními potřebami nadále fungovat.

Finsko se snaží zajistit dobré vzdělání každému jedinci.

„Ale nejde jen o znalosti, dítě musí umět s informacemi i vhodně nakládat. Musí řešit problémy, být kreativní, flexibilní a hlavně by mělo mít radost z poznávání,“ upřesnila.

Dítě by mělo také umět něco nového vytvářet.

„Museli jsme změnit prostředí pro výuku. Poslat ji za dveře škol, do skutečného světa,“ přiblížila.

Školáci by také měli umět sami zhodnotit své schopnosti.

Také by měli mít možnost po výběru řemeslného oboru pokračovat ve vyšším vzdělávání. Tím se prý dokážou lépe připravit na měnící se potřeby trhu.

Učitelé se pak musí naučit novým rolím.

„Měli by se stát průvodci vzděláváním,“ vysvětlila.

Také by se měli sami učit nasloucháním otázkám žáků a studentů. Zároveň by měli cítit velkou podporu společnosti.