Je sobota, blíží se odpolední druhá hodina, když se obec na Zlínsku začíná hemžit princeznami, vílami, čarodějnicemi, zvířátky, kovboji, piráty a jinými pohádkovými bytostmi. Ty všechny chtějí řádit na oblíbeném karnevalu, který už za chvíli začíná.

U vchodu do sálu děti i dospělí shazují bundy a kabáty, masky dostávají pořadové číslo a všechny už vítají lidské barevné pastelky – červená, žlutá či třeba modrá. Za ně se převlékly organizátoři.

„Z minulých ročníků se nám to osvědčilo. Je to dobré. Pomáhá nám to při organizaci soutěží a jiných her. Jsme dobře viditelné," směje se Dagmar Mynářová.

Pastelky slibují spoustu zábavy a na řadu už přichází první úkol. „Víte, jak skáče žabka? Takto," říká jedna z pastelek a do toho skoky předvádí. ¨

Vzápětí ukazuje, jak se pohybuje kačenka. Děti se pak seřazují do tří družstev po šesti a závodí, který tým zvládne jako první proskákat jako žabka několik metrů tam a zpátky se prokolébat jako kačenka.

Děti soutěž baví a tak si ji ještě párkrát zopakují. Pak je čas na tancování. Masky se vlní do rytmu pohádkové písničky Když se načančám, kterou pak střídá Na políčku v jetelíčku z večerníčku Včelí medvídci.

„Čas pro tančení skončil, teď nás čeká další soutěž se zapojením rodičů. Ti by neměli jen tak sedět. Takže… Abyste se všichni zahřáli, dospělí i děti, najděte si, s kým jste přišli. Babička může pomoci také," vyzývá v převleku za pandu moderátor Michal Mynář.

Rodiče či jiní příbuzní dostávají do rukou něco jako pytel, uchopují ho za rohy a do jeho spodní části usedají potomci. Tři, dva jedna, teď a dospěláci táhnou děti na pytlech po stanovené trase co nejrychleji, abych jejich opět šestičlenné družstvo vyhrálo.

„Musíš se pevně držet," směje se jeden tatínek, když hned v začátku vyklápí své dítě a táhne tak chvíli prázdný pytel. Do toho přitom zní příznačná písnička opět ze Včelích medvídků: „Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, já tam, já tam dávno už měl být. Ne ne ne nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím, promiňte vážení, mám veliké zpoždění."

Po velkém výkonu je čas na oddech. „Pustím vám teď starou, ale krásnou Yesterday," říká panda Michal Mynář a sálem zní Beatles.

Rodiče využívají čas a svěřují si své zkušenosti se sháněním masek pro děti.

„Dcerka je za piráta. Koupili jsme kostým v hračkářství. Syn je za kovboje. Ten jsme také koupili a zčásti doladili doma s jeho oblečením," svěřuje se Markéta Vyoralová z Hostišové.

Na karnevalu nechybí ani ti nejmladší, v kostýmu berušky je teprve třináctiměsíční Leontýnka. „Máme ho půjčený ze zlínského divadla. Já na šití masek moc nejsem," říká maminka Jana Kovářová s dcerkou v náruči.

Další soutěže jsou o jen o dětech, ty závodí v jízdě na koloběžce či maličkých motorkách.

„Toto bylo nejlepší," usmívá se desetiletá Amálka Čižmářová v převleku za duhovou princeznu.

„Babička mi upletla svetr a čepici, tak jsem to brala jako kostým," chlubí se Amálka. To její kamarádka, devítiletá Jiřinka Zelinová, ztvárňuje bezdomovce.

„Já jsem si nic jiného nemohla vybrat. Nejdříve jsem si pomalovala obličej, pak jsme hledali s Amálkou a mojí mamkou nějaké starší oblečení," směje se Jiřinka. Trojlístek kamarádek doplňuje osmiletá Natálka Tvrdíková coby lesní víla.

Po více než dvou hodinách je už na některých rodičích vidět patrná únava. Tu ovšem zahání v další soutěži. Dospělí mají za úkol posadit si za krk dítě či jej vzít do náruče a zaběhnout s ním opět za družstvo vytyčenou trasu. Pak přituhuje, siláci či silačky mají běžet se dvěma dětmi.

„Najde se někdo, kdo to zvládne?" hecuje moderátor rodiče. „To bych zvládla, jedno dítě unesu a druhé mám tady," směje se a ukazuje si na těhotenské bříško. Nakonec se ale najdou i pánové, kteří si na bedra vzali více než dvě děti. „Dal jsem to hned se třemi," chlubí se po závodě své manželce jeden tatínek.

Čas plyne rychle a karneval se po zhruba dvou a půl hodinách chýlí ke konci.

„Teď vám prozradíme, kdo byl dneska nejlepší. Vy všichni! A proto také všichni dostanete odměnu," říká moderátorka a děti si v řadě jdou pro sáčky s překvapením. Následuje finální úkol: společná fotka masek. „Sýýýr. Hermelííín. Šunkáááá," volá vysmátý dav dětí křenících se do foťáků a kamer. Pak je už čas rozloučit se. „Tak zase za rok," těší se už teď určitě všichni. (jk)