Při cestě do zoo s obavami vzhlížím k obloze. Velká oblačnost nevěstí nic dobrého.

Chovatel Marek Synovec zde pracuje už 16 let. Kromě slonů afrických má na starosti i lemury kata, želvy, dželady, jeřáby, nesyty, rybičky a spoustu dalších. Jde o část africké oblasti zoo a také o novou etiopskou expozici.

Dostáváme se do zadní části pavilonu slonů, kde se nachází technické zázemí, sklad potravin a místnost na přípravu krmiva. „Začneme ranním krmením. Nejprve musím slonům navézt kolečka trávy,“ vysvětluje chovatel.

Příbytek obývají tři slonice Kálí, Zola a Ulu. Samce tady nenajdete. Důvod? Ve volné přírodě samci a samice žijí odděleně. Samci navštěvují své protějšky jen v období páření.

Pozor na koliky

To už ale dorazily bedýnky s ovocem a zeleninou, které se musí nanosit do skladu. Sloni mohou téměř všechny druhy ovoce a zeleniny. Jen je třeba dbát na to, aby nedostali velké množství cibule a květáku, protože je nadýmá. „Sloni velmi trpí na koliky. Může dojít k překroucení střev, proto musíme být velmi opatrní,“ říká ošetřovatel.

Potom už se vydáváme na kontrolu ostatních zvířat, která má pan Synovec na starost. „Každé zvíře musím minimálně jednou denně vidět, abych věděl, že je vše v pořádku,“ zmiňuje. Například lemuři byli v noci na výletě u želv, ale už jsou opět na svém místě a jsou připraveni na nápor návštěvníků.

Jen co projdeme výběhem těchto roztomilých zvířátek, dostáváme se do expozice Etiopie, k voliéře afrických ptáků. Za zmínku určitě stojí, že jde o největší ptačí voliéru s ocelovou sítí v České republice.

Uvnitř nás čeká důležitý úkol. Budeme vážit vejce a malinká mláďata nesytů afrických, která se nacházejí v hnízdě na vrcholku stromu. Této akce se účastní i ředitel zoologické zahrady Roman Horský, který společně s ošetřovatelem opatrně přinese malé nesyty přímo z jejich hnízda.

Mám možnost se alespoň trošku zapojit. Než doputují ke mně, nachystám váhu a sešit, do kterého budu údaje zapisovat. Ředitel pokládá na váhu postupně každé ze tří mláďat. Stačím si všimnout, že jejich tělo pokrývá zatím jen velmi jemné chmýří. „Na pár dní odebereme nejsilnější mládě, aby rodiče dokrmili ty slabší,“ rozhodne ředitel.

Mládě tak bude prozatím v chovatelském zázemí, v příštím týdnu se však vrátí do rodného hnízda. Od ošetřovatele se navíc dozvídám, že takové vážení se provádí jedenkrát týdně.

Kvůli úklidu musí i do deště

Pak už se společně vracíme zpět do zázemí slonů, kde připravíme ovocný salát. Banány počínaje a blumami či nektarinkami konče, je to opravdu pestré. Sleduji, jak si chovatel obratně počíná při přípravě potravy. V okamžiku, kdy jsou vitaminové bomby připraveny, přichází na řadu vypuštění slonů z ubikace do venkovního výběhu.

„Slony pouštíme ven, i když je škaredě. Musím za tu dobu uklidit pavilon,“ objasňuje ošetřovatel. „Pokud mrzne, pouštíme je do venkovních prostor jen na hodinku, aby nedošlo k omrzlinám uší či chobotu.“ Tradice chovu slonů pochází z Asie a je asi 5000 let stará.

Nyní přichází na řadu roznos krmení lemurům, ale také nesytům, papouškům či dalším opeřencům. „Ptáci se při krmení řídí zrakem, proto je krmíme ráno,“ rozšiřuje mé znalosti chovatel. Když se ocitnu na moment ve voliéře sama, všimnu si prvních návštěvníků, kterými jsou žáci škol a školek. Zaznamenám také nesyta, který mi proletí nad hlavou. Budí ve mně respekt, to nepopírám.

V „želvím“ výběhu se nám potvůrky schovaly, takže je musíme najít. Ošetřovatel zkušeně zapluje pod kmen, který leží na zemi, a v momentě odtud vytáhne dvě veliké suchozemské želvy. Už jejich skrýše dobře zná.

Záhy mě ošetřovatel požádá, abych želvy přemístila k jejich misce s potravou, a dává mi je postupně do rukou. Po chvilce pátrání objevíme i třetí želvu, která je ovšem tak malinká, že při troše neopatrnosti by ji mohl nezkušený člověk přehlédnout.

Po zpáteční cestě do sloního domečku ošetřovatel s přehledem odpovídá na všechny mé dotazy. Nemohla jsem vynechat otázku, zda už ho někdy zvíře napadlo. „Jednou mě vyhodila antilopa do vzduchu, ale naštěstí se nestalo nic vážného. Za tu dobu, co tady pracuji, jsem utrpěl spíše drobnější škrábance a kousance, “ popisuje Synovec.

Pak už se vyptávám opět na své oblíbené slony. Ti se ve zlínské zoo krmí 5-6krát denně a za den snědí přibližně 150 kg potravy. „V budoucnu je budeme muset trochu omezit, aby nám netloustli,“ dodává.

Fyzicky náročný den ošetřovatele pokračuje úklidem pavilonu slonů, což není žádná sranda. Stačí si uvědomit, kolik toho slon spořádá a následně vyloučí. Za hodinu a půl musí být prostory připraveny na sprchování a výcvik slonů, které jsou přístupné i návštěvníkům. Začíná se v 11.30 přímo v pavilonu.

Nejsilnější zážitek přichází právě se zmíněným výcvikem slonů. Na poměrně krátkou vzdálenost sleduji, jak dva chovatelé krmí slony krajíčky chleba a půlkami jablek. Současně je sprchují hadicí. S obdivem pozoruji, jak sloni reagují na vyřčené povely. Umí si lehnout, zvednout nohu, couvnout, otočit se či stoupnout předními končetinami na hrazení. „Používám povely v sinhálštině a někdy i v angličtině. Záměrně to nejsou české povely, aby na ně nepokřikovali návštěvníci,“ informuje mě odborník.

Najednou ustrnu. Přímo před mým obličejem se objeví chobot jedné ze slonic, která se dožaduje potravy. Chovatel mě pobídne, abych jí dala půlku jablka. Zpočátku jsem trošku nejistá, ale tento pocit se v mžiku vytrácí. Slon chobotem uchopí jablko, které odtud putuje přímo do jeho tlamy.

Nenadávají, neodmlouvají…

Krásné oči zvířecího tvora mě prostě dostávají. Úžasné je, když skrz chobot ucítím jeho dech. Dále stihneme rozhodit slonům do venkovní expozice mrkve a větve. No jo, slon je zvíře veliké. Příjmem potravy stráví značnou část dne.

V závěru přihlížím krmení paviánů dželada, kteří obývají prostorný travnatý výběh v nejnovější expozici - Etiopii. Dostávají spoustu vydatné zeleniny a ošetřovatel mezitím pohotově zodpovídá dotazy přihlížejících. Tímto se můj den v zoo chýlí ke konci, ale chovatele ještě čeká spousta práce. „Značnou část odpoledne věnuji údržbě výběhů,“ dodává.

Na jeho profesi ho prý nejvíce baví to, že jde o práci rozmanitou. „Pracuji jak se zvířaty, tak s lidmi. Se zvířaty se mi pracuje skvěle, protože nenadávají ani neodmlouvají. Návštěvníkům zase můžu předat spoustu informací,“ shrne svůj postoj.

I když nerada, musím se rozloučit. V každém případě to byl úžasný den, na který jen tak nezapomenu. Nyní vím daleko lépe než dřív, že za krásnými expozicemi s exotickými zvířaty se skrývá spousta dřiny a skvěle odvedené práce. O zvířata i prostředí zahrady se starají odborníci na slovo vzatí. Především díky nim se může Zlín pyšnit takovým klenotem, jakým je právě zoo.

LUCIE MRÁZKOVÁ