V keramickém a textilním ateliéru otrokovické Naděje mají napilno: série rozsvěcování vánočních stromů a s tím spojených vánočních jarmarků v okolí se blíží. Na nich nesmí chybět nejrůznější vánoční dekorace či přáníčka od klientů zmíněné dílny.

„Už teď víme, že nestíháme. Čeká nás hodně prodejních akcí. Chodíme na rozsvěcování vánočních stromů nejen tady v Otrokovicích, ale třeba i na Salaš či do Mysločovic," vysvětluje s úsměvem Drahomíra Polínková, pracovnice terapeutické dílny.

Na vánočních dárečcích a přáních pracují ovšem už pár měsíců, konkrétně od září. O zakázkách už vědí od konce letních prázdnin. Na výrobu totiž potřebují čas.

„Jsme hrozně pomalí, nejsme taková manufaktura," zdůrazňuje Drahomíra Polínková a líčí výrobu například voňavých textilních srdíček, na kterých zrovna pracují.

„Naši klienti už textilní srdíčko dostanou ušité, vyplní je však rounem, navoní vánoční vůní a připraví komponenty k tomu. Zavážou, zabalí a vánoční srdíčko na pověšení je na světě," ukazuje na hotový a zabalený výrobek.

Na kuličkách z keramické hlíny zrovna pracuje několik klientek.

„To mě ze všeho nejvíce baví, válet je. Vůbec to není složité, spíše naopak," usmívá se nad prací Terezka Zrníková, vzápětí kuličku propíchává kouskem špejle a do rukou bere další kousek hlíny. Po upečení v peci z ní pak bude korálek, jímž protáhne nitku pro zavěšení dárečku.

Naproti ní sedící Lucka Zapletalová z novin vyrábí ruličky, z nichž poté upletou košíky. „Toto mě moc baví a také ráda dělám mýdla a soli do koupele," přiznává. Před sebou má už hotových pár desítek novinových ruliček.

„Nejsou těžké, když jsem se to už jednou naučila, tak to jde. Noviny otáčíte kolem takového drátu, to mě moc baví," vysvětluje Lucka Zapletalová. Ne každý kousek se jí ovšem povede, o čemž svědčí menší hromádka zničených stránek novin.

Na každém výrobku se ovšem nepodílejí všichni klienti, každého baví něco jiného, každý tíhne k něčemu jinému.

„Když třeba přijde nový klient, projde takovým kolečkem jako za Baťů. Nejdříve si vyzkouší to nejjednodušší, pak si vybere to své, co jej baví. Máme tady málo těch, kteří by od začátku až do konce vyráběli celý výrobek. Spíše se všichni podílejí na přípravě," podotýká Drahomíra Polínková. Třeba takové pletení věnečků z papírů je podle ní hodně náročné, ne každý u toho zůstane.

„Někdo s tím, jak se říká, švihne, že to dělat nebude, jiný se v tom najde," vysvětluje a ukazuje na Jaroslava Benka. Ten zrovna natírá ekologickou glazurou s lakem už upletený košík, který je ve výsledku pevnější než z proutí.

„Natírání mě baví nejvíce, je to jednoduché, není na tom co pokazit. Rád také pletu koberce. Jsem tu spokojený," hodnotí Jaroslav Benko. Všichni se už teď těší, že svými výrobky na jarmarcích potěší před blížícími se svátky nejednoho zákazníka.