„Ulice byla asi něčím ohraničená. Možná šlo o nějaké geometrické ohraničení města a ona byla za jeho rámem,“ tipovala Eva Valentová ze Zlína. Souvislost s rámem hledal v názvu také správce jedné z budov na Zarámí Vladimír Jungmann. „Jedině že by toto místo bylo za něčím schované, za nějakým rámem či rohem,“ přiblížil se svým odhadem k správnému výkladu Jungmann. Rámy na ulici totiž skutečně byly.
„V polovině šestnáctého století bylo ve Zlíně založeno soukenické řemeslo. Na vytahování a sušení sukna se používaly velké dřevěné rámy,“ vysvětlil archivář Vladimír Štroblík a dodal, že jedny z prvních stály právě na Zarámí poblíž křižovatky s ulicí Dlouhá.
Jindřich Bobák ve své knize Procházky starým Zlínem uvedl, že plátno řemeslníci polévali v době sušení vodou z potůčku, který tudy protékal. V dolní části ulice stával také domek zvaný Barevňa (barvírna).
Nejstarší písemná zmínka o ulici pochází z poloviny sedmnáctého století. Tehdy se používalo označení Za ramy. Současná podoba názvu se používá od devatenáctého století. „Když se v roce 1887 pojmenovávaly zlínské ulice, schválilo zastupitelstvo název Zarámí,“ sdělil Štroblík.
O tom, že v minulosti řemeslníci běžně obývali společně celé ulice, svědčí ve Zlíně dále také ulice Hrnčířská či Cihlářská.
(raš)