„Knihu považujeme za mimořádné dílo. O Tomáši Baťovi a jeho synovi bylo už napsáno mnohé a na Marii Baťovou, manželku Tomáše Bati seniora, se jaksi zapomnělo. Tímto tedy splácíme dluh, který jsme vůči ní a celé rodině Baťových měli,“ sdělil Velev s tím, že příprava publikace zabrala dlouhé čtyři roky.
Při vzniku knihy pomáhal i Tomáš Baťa junior, který konzultacemi s autorem díla o své matce strávil desítky hodin. Po jeho smrti pak Pavel Hajný spolupracoval mimo jiné se Soňou Baťovou, vdovou po synovi slavného zakladatele obuvnického impéria.
„Práce na publikaci byla značně obtížná. Dnes už žije pouze hrstka pamětníků, vycházet jsem tak musel zejména ze starých novin a dalších archivních materiálů. Text je z velké části psán prozaickou metodou, některé pasáže jsou pak čistou fabulací,“ konstatoval Hajný, někdejší scénárista oblíbené komedie Copak je to za vojáka.
Kniha má celkem 247 stran a obsahuje téměř stovku dobových, zejména rodinných fotografií. Její grafickou podobu má na svědomí Dana Martínková. Financována byla z fondů Nadace Tomáše Bati, nemalá částka dorazila také z Kanady.
Marie Baťová byla vídeňskou Češkou pocházející z rodiny dvorního bibliotekáře. Poté, kdy následovala svého muže do Zlína, si rychle se rozvíjející město velmi záhy zamilovala. „Dokázala navazovat styky s velmi zajímavými lidmi a ti ji navíc měli rádi. Muže pak přímo okouzlovala,“ přiblížil autor knihy.
Po tragické smrti muže v roce 1932 zůstává sama. V předvečer druhé světové války utíká do Kanady, odkud se však pod hrozbou zabavení veškerého rodinného majetku znovu vrací do Zlína. „Dostala se tak de facto do postavení jakéhosi rukojmí. Celou válku pak prožila ve Zlíně, kde pomohla řadě rodin, jejichž členové upadli v očích nacistů v nemilost,“ informoval Velev.
Po nástupu nového režimu v roce 1946 opouští Československo podruhé a naposledy. 27. února 1954 umírá v New Yorku.
Viktor Chrást