V těsném „závěsu“ za autobusovým nádražím, co se týče pocitů nebezpečí, se drží městské parky a také vlakové nádraží. Důvody jsou prozaické – ve všech jmenovaných lokalitách se vyskytují bezdomovci či skupinky lidí holdujících alkoholu, drogám a jiným povzbuzujícím prostředkům. Podobné pocity má také dvaapadesátiletá Romana Myslíková z Uherského Hradiště.

„Na autobusové nádraží se mi vlastně už vůbec nechce. V poslední době tam přibylo bezdomovců a dalších divných individuí, až hrůza. Snad pětkrát mě tam v krátkém čase za sebou zastavili somráci a prosili o drobné. Nedala jsem ale nikomu nic. Nebudu je ještě podporovat,“ zlobí se Myslíková, která dodala, že by si na povaleče u nádraží měli tvrdě došlápnout policisté. Ti ale jen bezradně krčí rameny.

„Když bezdomovce a další problematické osoby z jejich míst bezdůvodně vyhodíme, bude to hraničit s porušením základních práv a svobod člověka. Můžeme je přinutit, aby po sobě uklidili nepořádek a doporučit jim, aby místo opustili. Oni se tam ale stejně v krátké chvíli vrátí. Naše hlídka by tam musela stát ve dne i v noci,“ popisuje začarovaný kruh velitel Městské policie Uherské Hradiště Jaroslav Ježo.

Ke zlepšení situace chtějí přispět pracovníci Oblastní charity Uherské Hradiště. Na svých pochůzkách oslovují lidi bez přístřeší s nabídkou poskytnutí pravidelné hygieny v charitním zařízení.