Nahradit psy stroji? K tomu nikdy nedojde

Momentálně připravuje své čtyřnohé svěřence k tomu, aby zvládli například vystopovat zločince nebo vyhledat drogy.

Své psy však považuje zástupce vedoucího oddělení služební kynologie zlínské krajské policie Radoslav Chlup za rovnocenné partnery. „Každý pes je osobnost stejně jako člověk,“ říká v obsáhlém rozhovoru pro Zlínský deník.

Jak jste se dostal k psovodům?

Vždy jsem chtěl pomáhat lidem a být jim něčím nápomocen. Zvažoval jsem záchranáře, ale nakonec jsem zakotvil u policie. Vystudoval jsem střední policejní školu. A vzhledem k tomu, že jsem se už od svých dětských let věnoval kynologii, nebylo o čem přemýšlet. Má práce je vlastně mým koníčkem.

Je to tak, že každý psovod má svého vlastního psa, kterého si i vycvičí, nebo si je policie bere z chovných stanic?

Každý psovod si sám vycvičí svého psa. Buďto si ho vybere v civilním sektoru, nebo máme i policejní chovné stanice, ze kterých můžeme odebírat psy. Vesměs se berou štěňata zhruba od dvou do osmi měsíců. U dospělých jedinců je to složitější, neboť psovod pak neví, co už pes má za sebou, myslím tím nějaké negativní zkušenosti. Pro psa z hlediska socializace a následného výcviku je nejdůležitější první rok až rok a půl života. Nicméně hlavní podmínkou je, aby pes splňoval určité předpoklady, ať už je brán z civilního sektoru, nebo chovné stanice.

A ty jsou jaké?

Těch kritérií je několik. Musí být především stoprocentně zdravý. Důležité je zjistit, zda je psychicky stabilní a vyrovnaný, což není u mladých psů vůbec jednoduché. Takže během dvou či dvou a půl let, co trvá jeho výcvik, se ukáže, jestli na to pes má, či ne.

Co vše tedy musí zvíře zvládnout?

Záleží, jestli je určený pro klasickou kynologii, nebo speciální kynologii. V případě prvním musí být pes všestranný, tedy musí dobře zvládat pachové práce (stopovat), být dobrý v obranných pracích a splňovat poslušnost, čímž je myšlena ovladatelnost psa. Ve druhém případě, tedy u těch speciálních, je jejich výcvik zaměřován na to, zda jsou určeni třeba na vyhledávání drog, lidí nebo výbušnin. Nicméně i zde musí být ovladatelnost psa na vysoké úrovni.

A co když se po té době, tedy zhruba roku až dvou, intenzivního cvičení zjistí, že pes na práci u policie nemá? Co se s ním stane?

Vyřadí se z policejního sektoru a nabídne se civilnímu. To ale neznamená, že by pes byl nepoužitelný. Služba u nás je pro ně dost náročná a je to jiné, než když je třeba na zahradě u domu.

Jaké plemeno je nejvhodnější pro práci u policie?

Jsou to vesměs němečtí ovčáci. Je to všestranné plemeno. Pokud ho srovnám třeba s rotvajlerem, kterého také máme, je proti ovčákovi razantnější a silnější, nicméně je slabší zase na pachové práce. I když jsou i jedinci, kteří pachové práce zvládají více než na dobré úrovni. Němečtí ovčáci jsou ale v práci vyrovnanější. Je to ale hodně i o povahových rysech psů. Každý pes je osobnost stejně tak jako člověk.

Takže třeba takový jezevčík u policie pracovat nemůže?

(Smích.) Tak zrovna tohle je jedno z nejdominantnějších a nejagresivnějších plemen. Ale u policie pracují třeba labradoři či knírači. To jsou ale právě ti speciální psi vycvičení třeba na vyhledávání drog či akcelerantů.

Jak je tomu ve Zlíně?

Celkem tu máme dvanáct psů, z toho pět specialistů, kteří jsou pro celý Zlínský kraj. Kromě německých ovčáků máme belgické ovčáky, rotvajlera a border kolii. Ta je zrovna specialistou na vyhledávání drog.

Kromě drog se Zlín může pochlubit ještě jiným psem specialistou?

Ano, ještě tu máme psa, kterého používáme po požárech, pokud je podezření na úmyslné zapálení. Umí najít stopy po hořlavých látkách. Do budoucna bychom chtěli mít i psa, který umí vyhledávat bomby.

Co se děje s těmi, kteří už dosloužili a nemohou tak dobře policii vypomáhat? Mají i oni nějaký důchod?

Mají. U každého je doba odchodu jiná. Záleží na tom, jak zvládají svou práci. Někdy je to už v šesti letech, někdy v jedenácti. Proto pravidelně absolvují přezkoušení. Ve chvíli, kdy už neprojdou nebo nezvládnou plnou zátěž potřebnou pro policejní práci, se takzvaně vyřazují. Zní to sice hrozně, ale i pes je majetkem policie. Ale v pětadevadesáti procentech si jej nechávají psovodi na „psí důchod“ u sebe doma.

Je to i tím, že za ty roky si k němu policista vytvoří pevný vztah?

Samozřejmě že ano. Každý psovod těžce snáší to, když jeho „kamarád“ odejde.

Hodně lidí si možná myslí, že pokud nejste přímo u zásahu, neděláte nic. Psi jsou v kotcích a vy v teple služeben. Jaká je realita?

Je to jako u jiných profesí. Někdy máme intenzitu zásahů vyšší, jindy jsou dny poklidnější. Každopádně každý den se psy cvičíme, takže se rozhodně neflákáme. Pes se potřebuje neustále zdokonalovat, procvičovat, ale také musíme dohlížet na jeho zdravotní stav. Práce psovoda nekončí uplynutím pracovní doby. To, co nestihneme v pracovní době, musíme udělat po práci.

Můžete si je vzít i domů, nebo mají své místo někde na dvoře policejních budov?

U nás ve Zlínském kraji máme individuální ustájení, takže každý psovod má svého psa doma a prakticky se o něj stará čtyřiadvacet hodin denně.

Pojďme k jejich práci jako k hledačům pachových stop. Jak dlouho vydrží pachová stopa?

Pachová stopa vydrží dlouho. Existují testy, při nichž se zkouší, jak dlouho vydrží pach. A nedávno se třeba testovalo, zda lze žárem zničit pach. A je ověřené, že ani při devíti stech stupních se pachová stopa nezničí a pes ji ucítí.

Pach nesmyje ani voda?

Ne. Například když pachatel odhodí nůž do řeky, poté za dva dny přijde někdo, kdo jej na chvíli podrží a pak jej znovu hodí do vody a za další dny jej najdeme my, tak pach tam pes přesto najde.

Ten původní, nebo pach toho, kdo nůž držel později?

Pes selektuje čerstvější pachy. Například když si majitel domu po vloupání prochází místnosti, aby zjistil, co mu ukradli, tak samozřejmě pes najde jeho pachovou stopu, protože je pro něj čerstvá, a tím je pro něj zajímavější.

Znamená to tedy, že pokud mám vykradený dům, tak raději dovnitř ani nechodit?

Svým způsobem ano. Ale je pochopitelné, že to majitele vykradeného obydlí nenapadne a zjišťuje, co se mu ztratilo. Pro nás je samozřejmě nejlepší, když se v okolí místa činu pohybuje co nejméně osob, které by poškodily stopy a tím znesnadnily práci služebního psa.

Může se pes při své práci i splést?

Splést se může například tím, že chytí právě tu nejčerstvější stopu a už nejde po stopě skutečného pachatele. Například když jsme se bavili o vloupání do obydlí. Pokud po pachateli projde obydlí i majitel, pes označí jeho stopu právě proto, že je nejčerstvější. Z policejního hlediska se spletl, ale on sám odvedl velmi dobrou práci.

Jde mi o to, že soudy berou pachové stopy jen jako podpůrný důkaz a ne jako jeden z hlavních. Myslíte si, že v tomto směru by se to mělo změnit?

Můj subjektivní názor je takový, že ano.

Stává se někdy, že pes napadne svého psovoda?

To ano, ale v pětadevadesáti procentech to bývá chyba psovoda. Například před dvěma měsíci skončil můj kolega s jedenácti stehy na krku, protože byl zkrátka pomalejší. (Smích.) Naštěstí to nebylo nic vážného.

Je nějaký případ z poslední doby, kterým se mohou zlínští psovodi pochlubit?

Příkladů je mnoho, od nalezení pachatele vloupání do novostavby domu až po objevení paní, která se ztratila v lese a byla po ní vyhlášena pátrací akce. Myslím, že k nim rozhodně patří i případ, který se stal v Uherském Hradišti, kde náš pes „vyčmuchal“ afghánské uprchlíky, kteří se schovávali v návěsu.

Vzpomínáte si na svůj první případ, kdy jste šel jako psovod do akce?

To bylo ještě v době, kdy mezi námi a Slovenskem existovaly zelené hranice. Hledali jsme v lese lidi, kteří nelegálně překračovali státní hranice. A byli jsme úspěšní.

Dalo by se říct, že policejní psi budí respekt?

To určitě ano. Odpovím vám otázkou. Napadla byste při demonstraci dříve policistu s ochranným štítem, nebo policistu, který má vedle sebe štěkajícího psa? Jen si představte, do koho se dřív pustíte.

Samozřejmě do toho pána bez psa.

No vidíte. Pes ale především působí i preventivně. Síla toho psa je velká a určitě není nic příjemného, když člověka potahá po zemi.

Jakou sílu vůbec pes dokáže vyvinout?

Dokáže si bez problémů poradit i s člověkem, který je dvakrát těžší než on. Není to jen o jeho síle či váze, ale i technice, jak skočit a jak se zakousnout. I to se pes učí.

A učí se i tomu, že když proti policistovi někdo vytáhne zbraň, má jej ochránit?

Ano. Pokud například děláme u pachatele osobní prohlídku, pes vždy leží asi pět metrů před ním a má povel, aby hlídal. Policista zároveň toho člověka poučí o tom, že se nesmí hýbat. Pes je totiž naučený, že ve chvíli, kdy se ten člověk jen lehce pohne, tak to bere jako útok na svého pána a sám zaútočí.

Myslíte si, že psi mají pro policii stále budoucnost, že je nedokážou časem nahradit nějaké stroje?

Stroj podle mě nikdy psa nenahradí, i když se to zkouší. Stroje sice umí rozeznávat pachy, ale nejsou tak citlivé jako psí čich. Navíc i práce psovoda se neustále musí vyvíjet a přizpůsobovat době, což se nám, myslím, daří.