Náměstek zlínského primátora Bedřich Landsfeld: Nejsem žádný kat stromů

Lukáš Fabián 13. 5. 2015

Zlín – /ROZHOVOR/ „Nejsem žádný kat stromů," směje se Bedřich Landsfeld, náměstek zlínského primátora pro oblast životního prostředí, v narážce na jeho označení v diskusích na internetu.

„Stojím si za tím, že to děláme dobře. Pokud bychom nedělali obnovu, a to znamená i kácení, další generace by nám to měla hodně za zlé," říká.

V rozhovoru pro Deník prozradil, jakou má Zlín pro údržbu zeleně koncepci, zda se při výsadbě myslí na alergiky či proč se náhradní výsadba někdy provádí v jiných lokalitách než samotné kácení.

Podle odboru městské zeleně rozhodlo město za rok 2014 o vykácení cca 280 stromů. Laik by řekl, že to musí být více. Kde se vzalo toto číslo?

Toto je počet stromů, které patří městu a o jejichž osudu rozhoduje odbor městské zeleně. Jsou to stromy pokácené kvůli městským investičním akcím, tedy rekonstrukcím či výstavbě, ale především stromy, které nejsou zdravotně v pořádku. Rozhodně platí, že více stromů vysadíme, než pokácíme. Tento počet nezahrnuje stromy na soukromých pozemcích.

Lidem se však nelíbí, že náhradní výsadba je někdy provedená na jiném místě, než byly pokácené stromy. Jak to?

Většinou se snažíme uplatnit náhradní výsadbu na původním místě. Ne vždy to jde prostorově udělat. Příklad je rekonstrukce ulice Mostní. Tam je tak málo místa, že není kde udělat náhradní výsadbu. Musíme navíc dodržovat zákon a stavební normy. Spousta stromů byla dříve vysazena v akci Z a nikdo neřešil, že jsou pod výsadbou třeba inženýrské sítě. Nejčastější argument lidí je, že když tam ten strom byl doteď, tak proč by tam nemohl být jiný. Jenže normy se musí dodržovat a třeba u výkopových prací nám norma říká, že pata stromu musí být vzdálená minimálně 2,5 metru od výkopu. Stromy, které jsou chodníku blíže, musíme dle normy pokácet.

Jaký je vlastně důvod těchto opatření?

Každý výkop v blízkosti stromu může narušit kořenový systém a strom pak nemá takovou stabilitu, jakou by měl mít. Navíc kořeny nevhodně umístěných stromů mohou poškozovat vedení elektrických sítí, kabeláže a podobně.

Má město tedy nějakou koncepci na údržbu svých stromů?

Koncepce je taková, že městskou zeleň musíme obnovovat postupně. Generace po nás by nám to měly hodně za zlé, kdybychom teď nic nedělali a jim pak nezbylo, než muset vše skácet naráz. Obnova stromů se musí provádět postupně tak, že si toho, v tom dobrém slova smyslu a s trochou nadsázky, téměř nikdo nevšimne. Příklad je park Svobody v okolí zámku. Za poslední roky se tam vyměnilo asi 54 stromů, ale protože se to dělá postupně, není to hned vidět. Naopak aleje u řeky Dřevnice po dlouhá léta  nikdo neobnovoval, a tak jejich vykácení bylo velmi znatelné.

Kolik má město vlastně zhruba stromů a jak rychlá by tedy měla být obnova?

Jen na městských pozemcích roste přes sto tisíc stromů. To je víc než obyvatel Zlína. Další desítky tisíc stromů jsou pak na soukromých pozemcích. Když bychom si chtěli postupnou obnovu naplánovat například na sto let, vyjde nám, že máme ročně pokácet a znovu vysadit kolem tisíce stromů. Toto číslo by připadalo některým občanům hrozně velké, ale pro postupnou obnovu a z pohledu budoucích generací by to bylo nejlepší řešení.

Snažíte se nějakým způsobem i ovlivňovat skladbu stromů ve městě? V obcích Bílých Karpat se například vysazují jen typické druhy a netypické potlačují. Má i Zlín něco podobného?

V každém případě se snažíme mít v lokalitách stromy v různé věkové struktuře. Co se týká typických dřevin, tak pokud se jedná například o alej či sad, tak ano, upřednostňujeme původní druhy. (Město například vlastní pod Mladcovou jablečný sad starých krajových odrůd, poznámka red.) V případě parků se nevyhýbáme ani exotickým druhům. Parky měly vždy okrasný charakter, tam tyto dřeviny patří.

A co třeba alergici. Na ty nemyslíte?

Ale ano, myslíme. Zvláště když je alergií čím dál více. Dříve byla hojně vysazovaná bříza, což je výrazný alergen. Tomu se nyní vyhýbáme a v rámci probírek i břízy odstraňujeme přednostně.

Zaznamenal jsem i stížnosti Zlíňanů, že by si rádi užívali příměstské zeleně, ale není jak, protože kvůli rozbitým cestám se do lesa nedá dostat. Co  s tím?

Tento problém se týkal například části Lazy. Problém je v tom, že lesy zde nejsou naše a my nemáme jak ovlivnit hospodaření v nich. Pro majitele, Lesy ČR, je prioritou těžba. Jedinou cestou je působit na ně i s pomocí veřejného mínění, aby se snažili po ukončení těžby dát lesní cesty do pořádku. Jen pro srovnání. U Majáku jsou lesy městské a tady se snažíme hospodařit tak, aby lesy sloužily pro relaxaci občanů. Ostatně pro tento důvod i Tomáš Baťa lesy koupil a posléze věnoval městu.

Poslední, trochu odlehčená otázka. V diskusích se vám dokonce přezdívá kat stromů. Přitom člověk by řekl, že vy jako přírodovědec a ornitolog asi tušíte význam i starých stromů, třeba právě pro ptáky.

(Směje se.) Však já ty ptáky pořád našemu odboru zeleně připomínám… Myslím si, že je třeba v přístupu k zeleni rozlišovat zastavěné urbanizované území a okolní krajinu. Nevadí mi, když se ve městě snažíme o kultivované plochy včetně např. nízce střižených trávníků, na druhou stranu však říkám, že v oblastech mimo zástavbu je třeba chránit přirozenou přírodu včetně např. květnatých luk či vyhlašováním malých bezzásahových zón.