Ostřílenou zlínskou jarmarečnicí s bohatými zkušenostmi je například čtyřiapadesátiletá Jana Obšívačová, která tam nabízí ručně vyrobené skleněné dárkové předměty. Na jarmarku už prodává v adventním čase sedmnáctým rokem.

„Čekám, že nynější každodenní prodávání odmarodím mezi svátky. Vždy to odnesu minimálně nachlazením. Za ty roky, co sem jezdím, už mám opravdu revma,“ říká s úsměvem Jana Obšívačová, která má spolu s manželem ve Vizovicích sklářskou pec.

Než vyrazí na jarmark, navleče na sebe co nejvíce vrstev oblečení.

„Nabalím to všechno na sebe. Mám nějaké to termoprádlo, vícevrstvou čepici, chybět nesmí samozřejmě rukavice. Ale ne na celé ruce – prsty musím mít holé, aby mi sklo neklouzalo z rukou,“ vysvětluje prodejkyně.

ZAHŘÍVAT PUNČEM SE NEMŮŽE

Navečer, když je nejchladněji, si musí prý vyměnit ponožky, aby od těch zpocených neprochladla. A zahřívat se horkým punčem či svařákem s kapkou něčeho ostřejšího? To nemůže.

„Jezdím autem, tak si alkoholu moc neužiji. Mám ale horký čaj v termosce, zajdu si na teplý guláš či polévku. Tento rok je ale celkem teplo,“ podotýká Jana Obšívačová.

Na zlínský jarmark příjíždí ráno v osm hodin, zboží prý vybalují i dvě hodiny. Věnovat se zákazníkům tak začíná kolem desáté. Večer pak musí vše zase zodpovědně zabalit, aby se zboží nerozbilo.

„Vzpomínám si, že když jsem tu byla na svém prvním jarmarku před Vánocemi, měla jsem péřovou bundu a chodila jsem se zahřívat tady na náměstí na starou poštu. Neměla jsem ani stánek, jen rozkládací stoleček pod obrovským stromem, který tu už není,“ dodává.