Jak máme s dětmi mluvit o pandemii koronaviru a šířícímu se strachu z nákazy?

Možná bychom se divili, jak moc jsou děti, i ty malé, v dnešní době informované. Téměř každý na prvním stupni základní školy už má profil na sociální síti – instagram či TIK TOK. A sociální sítě jsou už dva týdny plné videí a fotek souvisejících s koronavirem.

Na situaci reagují také youtubeři, které děti pravidelně sledují?

Youtubeři často berou pandemii koronaviru s nadsázkou nebo se ji sami snaží vysvětlit, nosí v příspěvcích roušky, natáčejí videoklipy. Mají ve videích barevné roušky s různými vzory. Toto chování od nich přebírají i děti a proto berou nošení ochranné roušky jako normu. Možná i módní styl. Děti se rychle adaptovali a přizpůsobili současnému dění. Možná rychleji než my dospělí.

To skoro vypadá, že nás rodiče děti vůbec nepotřebují.

To zase není pravda. Rodiče by měli dětem vysvětlit z jakého důvodu jsou potřebná opatření, ke kterým přistupuje vláda. Říct jim, že se jedná o naši ochranu. A že situace přejde. Vždy povídání uzavřít s pozitivním koncem – teď budeme nosit roušky, omezíme se v pohybu po venku, ale za měsíc za dva už budeme zase žít úplně normálně. Hlavně nevyvolávat paniku. Nemluvit o tom, že zemřeme, miliony lidí se nakazí. Prostě děti neděsit. Koneckonců to platí i pro dospělé.

Přesto se najdou lidé, kteří podlehnou panice. Jak pak děti uklidnit, když se s takovým člověkem setkají?

Přenesla bych celou záležitost do běžné všední roviny. Jako příklad bych si vybrala třeba přecházení silnice. Když se někdo nerozhlédne, může jej srazit auto a může i zemřít. A stejné je to i u nošení roušky. Když nebudou lidé nosit roušku, mohou onemocnět i umřít. Pokud budou dodržovat ona opatření, budou dbát na správnou hygienu a poslouchat rodiče, tak se nic nestane.

O smrti tedy nemluvit?

Malé děti kontakt se smrtí nemají. Pro ně je smrt něco, co se objevuje v pohádkách a filmech. Když už se s nimi budeme v této souvislosti bavit o smrti, řekněme jim, že se to týká lidí, kteří jsou nemocní a starší, ale oni že jsou v bezpečí.

V kterém období je dětská mysl nejvíce zranitelná? Předškoláci?

Ani ne. Po nástup do školy dítě stále ještě vychází z chování v rodině. V předškolním věku je maminka stále ten Bůh a podle ní se bude chovat i ono dítě. Ohroženější skupinou jsou děti labilní, s depresivními stavy, sebevražednými tendencemi. Ti prožívají vše daleko intenzivněji. Mohou se zavřít víc do sebe. Naopak teenegaři zase riskují nákazu, protože se i přes zákaz neustále srocují do skupinek, dělají si z toho legraci a podceňují to.

Na děti v těchto dnech působí také to, že nechodí do školy, mají zavřené zájmové kroužky, sportovní kluby. Téměř vše. Jak přežít období než se vše uklidní?

Předpokládám, že situace bude ještě nějakou dobu trvat. Doporučovala bych proto rodičům, aby dětem nastavili denní řád, který oni potřebují. Vstát do určité hodiny, posnídat, pak třeba hodinu dvě číst, studovat. Když to vše zvládnou, mohou jít za odměnu řekněme na hodinu na počítač. Jakmile se vrátí rodiče, mohou naplánovat společný program. Společenské hry, něco kreativního. Pokud bydlí na venkově, nechť vyrazí na krátkou procházku. Děti musí mít řád, plán jak vyplnit den. Tak, aby nebyla nuda a čas třeba brouzdat po internetu a být bombardován informacemi o koronaviru a možných katastrofických scénářích. Zaměstnat mozek, aby nevymýšlel kraviny.

Online reportáž