Patrik Kunčar vás v prvním kole porazil o zhruba 2 500 hlasů, je to podle vás výrazná ztráta, kterou nebude snadné zlikvidovat, nebo se vám již podařilo přichystat strategii, jejíž pomocí tento rozdíl rychle smažete?
Především chci poděkovat za více než 11 300 hlasů od těch, kdo ve mně vidí šanci na změnu – na to, že v Senátu bude někdo, kdo pro region opravdu něco reálného udělá. Zhruba 2 500 hlasů rozdílů není ani málo a ani moc. Řečeno sportovní terminologií, pořád je to ve druhém poločase hratelné. Věřím, že se mi podaří zmobilizovat nejenom ty, kteří už mi hlas dali, ale i další voliče. Protože v zájmu nás všech není pokračování politické dominance lidovců. Neměli bychom si dovolit stagnaci a ztratit další čtyři roky tím, že v Senátu bude opět sedět “někdo”, kdo pro Slovácko, Otrokovicko, Slavičínsko a jižní Valašsko mnoho neudělá, a nebude schopen v Praze za nás viditelně bojovat.
 
Po zkušenostech z minulých senátních voleb je předpokladem, že se druhého kola zúčastní méně voličů než kola prvního, považujete to za svou výhodu, popřípadě jak si s touto skutečnostní chcete poradit?
Obecně malá účast u voleb do Senátu je způsobena špatnou zkušeností lidí s tím, jak jimi zvolení zástupci pracují. Často o nich slyší jen před volbami, případně je vidí pouze stříhat pásky. S tím jde udělat jen jedno – posílat do Senátu lidi, kteří mají výsledky, dělají věci naplno a hájí svůj region. Pokud bude takových senátorů většina, pak se účast určitě sama přirozeně zvýší.


 
Sázíte na kontaktní kampaň, navštívil jste nespočet veřejných akcí, čím vás tento způsob prezentace obohatil a v čem podle vás tkví jeho stinné stránky?
Na kontaktní kampaň, nebo lépe řečeno na práci v terénu, jsem vsázel vždy – nejen jako politik. Nejsem ten, kdo by seděl na zadku v kanceláři či trávil dny na schůzích. Potřebuji věci vidět v reálu, bavit se s lidmi, znát jejich názory, problémy. A taky znát zpětnou vazbu – tedy to, čeho se řada lidí bojí. Pokud bych měl zmínit nějakou stinnou stránku, pak snad jen velká časová náročnost. Ale pokud chceme něco opravdu udělat, rychlá a snadná řešení neexistují.
 
V politice se pohybujete dlouho a máte řadu zkušeností, v čem si myslíte, že máte jako kandidát na senátora oproti Patriku Kunčarovi navrch?
Mám výsledky. Ve vedení kraje se mi podařilo napojit náš region na dálniční síť. Na toto tempo se už nikomu nepodařilo navázat, až se výstavba dálnic v podstatě zastavila. Teď se jako předseda Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě snažím vše znovu rozhýbat. Podařilo se nám například odstranit spoustu překážek, které bránily pokračování výstavby druhé části dálničního obchvatu Otrokovic, což je součást důležité D55. Díky naší petici, pod kterou se podepsalo přes 17 000 lidí, se Senát konečně zabývá změnami těch zákonu, které brání výstavbě – nadneseně řečeno, upraví se tak, aby křeček polní neměl větší práva než člověk. Aby hrstka aktivistů nemohla do nekonečna blokovat strategické investice státu.
Naproti tomu Patrik Kunčar v Senátu mnoho neudělal – sám osobně nepředložil žádný návrh zákona či jeho změny. Nejlépe jeho přínos k řešení problémů našeho regionu vystihuje jeden fakt – patří k desítce nejčastěji absentujících senátorů. Prostě jako senátor nebyl moc vidět ani slyšet. Vzhledem k jeho kumulaci funkcí starosty i senátora, to ani jinak dopadnout nemohlo…

V případě vašeho zvolení do senátorské pozice, jaké téma tam považujete řešit jako svoji prioritu a proč právě to?
Celou svou profesní kariéru mám jednu hlavní prioritu – výstavbu klíčové dopravní infrastruktury. Dálnice, moderní železnice a terminály považuji za základ hospodářské politiky, bez kterého se dá cokoliv dalšího dělat jen obtížně. Takže v tom budu pokračovat. Je nutné dotáhnout do konce změny příslušných zákonů, které umožní zvýšit tempo výstavby a zlepšit tak kvalitu života nás všech. Výstavba a modernizace infrastruktury se musí stát opravdovou prioritou ČR. Nestačí o tom jen dokola mluvit.


 
Získal jste podporu sociálního demokrata a někdejšího hejtmana Stanislava Mišáka, jaké další osobnosti máte v zádech?
Mám podporu mnoha lidí, což mě velmi těší a vážím si toho jako důkazu, že se věci snažím dělat naplno a poctivě, neschovávám se a nebojím se dělat i z krátkodobého pohledu nepopulární věci. Kromě Stanislava Mišáka mě podporuje také rektor zlínské univerzity profesor Petr Sáha a řada dalších osobností z jednotlivých regionů. Na mou stranu se přiklánějí i někteří soupeři z prvního kola. No a vzhledem k tomu, že mám pro senátní volby podporu osmi stran a hnutí, patří mezi podporovatele i například předseda hnutí STAN Petr Gazdík či předseda občanských demokratů Petr Fiala, dála prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý, ale třeba i výborný hospodský Hynek Roch z Uherského Brodu…
 
Na co byste chtěl slyšet od svého konkurenta Patrika Kunčara odpověď?
Stačila by jen jednoduchá odpověď na otázku, co hmatatelného pro náš region udělal a co pro nás v Praze vybojoval? Jaké jsou konkrétní výsledky jeho práce?

Vizitka Libora LukášeDo druhého kola ve volebním obvodu č. 80 postoupil ze druhého místa Libor Lukáš, když obdržel 27,21 procenta (11 308) hlasů. Kandiduje za stranu Soukromníci. Je mu 56 let a povoláním je manažer. Bydlí v Pitíně. Je bez politické příslušnosti a jeho navrhovatelem je Strana soukromníků ČR. Do politiky vstoupil, když byl v komunálních volbách v roce 1994 zvolen za ODS do Zastupitelstva obce Pitín. V roce 2000 byl zvolen do Zastupitelstva Zlínského kraje a následně se stal náměstkem hejtmana.

V letech 2004 až 2008 působil jako hejtman Zlínského kraje za ODS.