Trvá to už několik sekund. Chce se mi ječet. Pásy nepovolují a auto ve vzduchu mění směr. Ze střechy se pozvolna otáčíme na bok. Není to tak zlé.

Auto se točí pomalu a máme čas se změně trochu přizpůsobit. Při skutečném nárazu bychom neměli čas na nic kromě strachu o život. Nejspíš by to hodně bolelo. V autě jsme tři. Mladý pár, který sedí vepředu, a já. Sedím na zadní sedačce vlevo. Blonďatá dívka drží volant.

Simulátor nárazu, ve kterém jsme, ale ovládá zvenku postarší pan Jaroslav Pova. Během školního roku pracuje jako učitel a o prázdninách si přivydělává tím, že ukazuje lidem, jaké to je, když se s vámi auto několikrát po sobě převrátí na střechu.

„Důležité je, aby se lidé nebáli důvěřovat bezpečnostním pásům. Když se pořádně připoutáte, zachrání vám to při nárazu život," vysvětluje pan Pova. Bezpečnostní pásy jsou zkonstruovány tak, aby udržely víc než sto kilo.

„Pokud se auto převrátí na střechu, pás se zasekne a nepovolí. Zůstanete na něm viset až do příjezdu záchranářů či hasičů, kteří vás vyprostí," tvrdí pan Pova.

Jestliže se chcete dostat z auta sami, musíte se nadlehčit a pás uvolnit. Pět minut strávených v automobilu, který se s vámi několikrát převrátí na střechu, ale člověka přesvědčí, že takovýto manévr patrně nebude snadný.

Většina lidí jde na simulátor nárazu dopravní nehody ze zvědavosti. Je to zvláštní pocit a není na škodu vyzkoušet si, jak se cítí oběti dopravních nehod. Většina lidí se pak za volantem chová opatrněji. Dojde vám totiž, že v rychlosti šedesát a více kilometrů v hodině si z podobného zážitku odnesete nejen modřiny.