Samotného aktéra prý taková pocta překvapila.

Nedělejte, že jste to nevěděl předem…

Fakt ne. Ani v předsálí vyhlašování mi to nikdo ze známých mluvčích nedal najevo ani zvednutím obočí. Jediné gesto, že bych to měl být já.

Vy byste to totiž poznal.

Ano, já bych to poznal. Ale pak mi vysvětlili, že byli vázáni naprostou mlčenlivostí.

Takže jste byl skutečně hodně překvapený?

Každopádně. Nejdříve tím, že jsem zvítězil v kategorii veřejné správy. Už tehdy jsem se těžko zvedal ze židle. Když mě vyhlásili jako nového držitele hlavní ceny, neměl jsem slov. Stál jsem v sále a rozdýchával to. Pak jsem ze sebe vypravil něco v tom smyslu, že okomentovat jakoukoliv mimořádnou nebo tragickou událost je pro mě daleko snazší než tenhle úspěch.

Myslíte si, že jste opravdu nejlepším mluvčím ČR?

Vzal bych to z jiného konce. Nevím, jestli za to může fakt, že dělám mluvčího tak dlouho, ale velkou roli určitě hrají podmínky, které jsem dostal od policejního ředitele Bedřicha Koutného a ředitele hasičů Mojmíra Jurky, když mě přijímali. Myslím, že takové dostali málokteří mluvčí v ČR. A podmínky jsou základem dobrých výsledků.

Jaké máte konkrétně na mysli?

Dali mi volnou ruku. Měl jsem a mám své vize, mnohdy jsem překročil koncepty. A teď přiznávám, že jsem dosáhl nejvyššího profesního ocenění, jakého jsem mohl. Jsem prvním „uniformovaným“ mluvčím roku a navíc na krajské úrovni, který takového ocenění dosáhl.

Jaké procento informací na veřejnost pustíte?

Je o mně všeobecně známé, že jsem komunikačně otevřeným mluvčím. Přináším informace nad rámec. Ve zprávách nezmiňuji jenom práci profesionálních hasičů, ale také dobrovolných, policistů nebo záchranářů. Byť se to některým nemusí líbit, mně přijde zpráva komplexnější. Lidé, kteří o události čtou, pak mají před sebou celý příběh. Psaní mi usnadňuje možnost vidět události na vlastní oči. Snáze se mi o nich mluví. Navíc dělat práci od stolu není můj šálek čaje.

Máte svůj „mluvící“ vzor?

Mám několik vzorů, ale nebudu je jmenovat. Mimo Evropu pak jednoznačně mluvčí japonské vlády Jukio Edano po havárii ve Fukušimě. (šid)