Podle specializovaných mechaniků je bezpečné pustit na silnice autobusy do stáří patnácti let, u starších je to prý risk

Někdy je jízda zážitek

Na nádraží přirachotil strašně hlučný zrezivělý stroj, z jehož výfuku se valil hustý štiplavý dým. „Měla jsem tu smůlu, že jsem stála až na konci řady a zplodiny jsem si nedobrovolně pořádně vychutnala,“ popsala cestující. Podle jejích slov to ale prý nebylo lepší ani v autobuse. Ten se při jízdě celý otřásal a chrastil.

A v polovině cesty se to stalo. „Hele, kouří se nám pod nohama, upozornil mě kamarád. Seděli jsme úplně vzadu a z podlahy se začal valit hustý bílý štiplavý kouř. Hoří vám autobus, volal někdo na řidiče,“ vzpomíná Svatoňová. Ten zastavil, nechal všechny cestující vystoupit a šel hasit. Cestující pak počkali na další autobus a už bez problémů se dostali domů. „Na tento zážitek ale nikdy nezapomenu,“ poznamenala cestující.

Není se ale velice čemu divit, silnice ve Zlínském kraji totiž stále brázdí autobusy starší, než je podle servisů bezpečné. „Vozy v provozu by neměly být starší než patnáct let. Je sice pravda, že záleží na rozsahu koroze na karoserii a na tom, jak se o stroj pečuje a zda prošel kompletní generální opravou, ale to zvýší jeho životnost jen o nějaký rok,“ uvedl Libor Karásek, vedoucí kroměřížského servisního střediska společnosti Tezas, která se zaměřuje na opravy autobusů. Čím starší vozy jsou, tím je podle něj pravděpodobnější, že se s autobusem něco stane. Tím pádem se zvyšuje pro cestující nebezpečí.

Obnova je pět až deset procent ročně

V průměru nejstarší vozový park v kraji má dopravní společnost ČSAD Vsetín. „Průměrné stáří našich autobusů je 9,83 roku. Naším nejstarším vozem, který udržujeme v provozu, je jeden autobus, který byl vyroben v roce 1985,“ uvedl ředitel osobní dopravy ČSAD Vsetín Oldřich Holubář. Podotkl, že společnost se snaží o omlazení vozového parku.

„Obnova se ročně pohybuje v rozmezí od pěti do deseti procent. Snažíme se každoročně docílit co největší obměny pro zkvalitnění komfortu a bezpečnosti cestujících, avšak vše je závislé na dostupných finančních prostředcích,“ posteskl si Holubář. Zmínil, že v minulých letech bylo možné využít k částečnému financování program podpory obnovy vozového parku Ministerstva dopravy ČR, což podle něj zřejmě už v následujících letech možné nebude. „Ucházíme se o získání finančních zdrojů z programů podporovaných EU,“ doplnil Holubář.

Starší busy jen jako záložní

Naopak v průměru nejmladší vozový park v regionu má kroměřížský Krodos, a to šest a půl roku. „Náš nejstarší vůz je v provozu třináct let. Obvykle se ale snažíme autobusy po deseti letech v provozu vyměnit za nové,“ poznamenal ředitel společnosti Luděk Ferenc.

Podobně je na tom i ČSAD Uherské Hradiště. „Nejstarší běžně užívaný autobus naší společnosti byl vyroben v roce 1998. Nejstarší doposud jezdící autobus je z roku 1994, ovšem tento vůz je využíván pouze jako záložní,“ upozornil generální ředitel ČSAD Uherské Hradiště Radislav Kusák. Průměrná životnost autobusu v provozu je podle něj z ekonomického pohledu maximálně patnáct let, výrazně prý závisí na způsobu a intenzitě využití.

S tímto názorem se ztotožňuje i spolumajitel dopravní společnosti Housacar Karel Housa. Nejstarší vůz v provozu této firmy je starý dvanáct let.

Snahu dopravců omlazovat vozový park ale už zaznamenávají i sami cestující. „Někdy před Vánoci jsem jel ze Zlína do Holešova přes Žeranovice. Po pár metrech jízdy se z autobusu začalo ozývat děsivé vrčení a bus zastavil, všichni cestující se po sobě nechápavě dívali, proč že stojíme,“ řekl cestující Ondřej Polesný.

Zmínil, že nakonec se autobusu naštěstí podařilo rozjet. „Ale trvalo to možná i pět minut. Sám jsem myslel, že kopec na Mladcovou ani nevyjedeme. Nedávno jsem jel stejnou linku znovu a vezl jsem se novým autobusem. Znatelný pokrok,“ uznal Polesný.