První várku tam uvařili a vypili 20. února 2015.

„Vždycky jsem byl v podstatě vinař, který neměl pivo rád. Cestu k němu jsem si našel až přes Vratislavice, kde jsem byl na dovolené. Tam jsem ochutnal jejich tamní pivo. Poprvé v životě mi tak zachutnalo, že jsme jej s kolegou začali prodávat a později si postavili vlastní minipivovar,“ říká Robert Sudický.

V bylnickém pivovaru vyrábějí čtyři druhy piv: desítku Podstraňák, světlý ležák dvanáctku Bobův ležák, dvanáctku Jantarový stoják a čtrnáctku IPA. Nejtěžší je podle něj ovšem vymyslet název piva, to dá nejvíce zabrat.

Poté pak dá hodně starostí sehnat kvalitní kvasnice, zajistit si musí sám i chmel či slad. Pivovaru šéfuje sám, má jednoho pomocného zaměstnance a servírku v hospodě, v níž točí pravé bylnické pivo.

Třeba výroba jednoho tanku o obsahu 1400 litrů u nich trvá čtyři až pět týdnů. Podle Roberta Sudického pití piva člověku neškodí, spíše naopak často pomáhá.

„Neumím si představit a říct hranici, kolik by jej člověk měl pro zdraví denně vypít. A kdy jeho pití už zdravé není. Pro zdravého člověka příliš velké omezení neexistuje, ale nesmí být samozřejmě alkoholik,“ podotýká.

Pivo obsahuje hořkou kyselinku, která podporuje chuť k jídlu.

„Může způsobit to, že když si dá pivař pár piv, pak sní všechno, co je v lednici. Pokud se tedy tomu neubrání. Kdo rád počítá kilojouly, tak u piva se jich moc nedopočítá,“ usmívá se bylnický sládek.

Na druhou stranu je podle něj pivo iontový nápoj, který obsahuje alkohol, a s tím by měli pivaři počítat. Ve městě, které se nachází jen pár kilometrů od Slovenska, se bylnické pivo těší oblibě. Stále tam jsou ale i tací, kteří mu nedůvěřují a raději si dopřejí třeba Staropramen.

"Těm, co mají k tomu našemu odpor, ale nakonec přece jen ochutnají, pak přece jen zachutná,“ dodává s úsměvem Robert Sudický.