První němečtí vojáci dorazili do Vizovic až druhý den okupace, tedy 16. března 1939 kolem 11. hodiny dopolední ve sněhové vánici. K překvapení všech nepřijeli od Zlína, odkud byli očekáváni, ale od Vsetína. Povětšinou se jednalo o Rakušany, kteří však byli o tři dny později vystřídáni jednotkou SS.
Sídlo si udělali z místní školy, a tak od 20. března až do 7. dubna muselo být v celé škole zastaveno vyučování. Ve škole po sobě vojáci zanechali spoušť v podobě poplivaného obrazu prezidenta Beneše, rozstřílených křížů, skříní a dveří nebo vypáčených a vykradených kabinetů.
To však byl pouze prolog k šestiletému martyriu, které mělo následovat a které si vyžádalo řadu obětí.
Chtěli ubít a vyhladit český národ
„Tehdy, 15. března 1939, začal ten dlouhý žalář, v němž Němci chtěli ubít a vyhladit český národ," píše se doslova v kronice Luhačovic. Sem první okupanti dorazili stejně jako do Vizovic 16. března dopoledne. Podle dobových zpráv však obyvatelstvo velký strach nemělo.
Z vyprávění tehdejšího hostinského Františka Koutného místní občané v hostinci zpívali „Hej, Slované", a to dost hlasitě.
Stejně jako jinde v regionu Němci doslova vykoupili místní obchody. Díky pro ně výhodnému kurzu marky ke koruně 1:10 pro ně zboží, které v Říši dávno nebylo k dostání, skupovali ve velkém za pakatel a často posílali v balících domů.
Šlo nejen o potraviny, ale také látky, hedvábí, šaty, šperky, koberce a další věci, prakticky téměř cokoliv. Důkazem obžerství je pak příběh jednoho vojáka, který na svačinu snědl polovinu dvoukilogramového bochníku chleba namazaného půlkilem sádla. Údajně se to neobešlo bez patřičných následků.
Ani propaganda však nezahálela. Chudším obyvatelům nabízeli vojenskou menáž a pak následně lidi fotili, aby dokumentovali, že v Česku panuje hlad. O jejich hře na hodné zachránce vypovídají i dobové články v novinách a vyjádření předních osobností okupačních vojsk.
„Nepřišli jsme jako dobyvatelé a přejeme si co nejlepší poměr mezi námi a českým obyvatelstvem, kterého si vážíme. Přál bych si, aby pocit vzájemné pospolitosti ovládl nás všechny," prohlásil pro tehdejší tisk Werner Hühner, velitel pětadvacátého pěšího pluku a velitel města Zlína.
V novinách se začala objevovat hesla jako „Žádost prezidenta, Naše země pod ochranou Německa" nebo „Klid a společnou tvořivou a svornou práci". K propagandě byla využita i změna pravidel silničního provozu pod heslem „Všichni doprava".
Samotný Zlín byl obsazen kolem půl čtvrté ze směru od Fryštáku. Již kolem 14. hodiny nad ním provedlo průzkum několik německých letadel. Ve sněhové plískanici pak nastala poněkud trapná situace s německým velitelem, kterého představitelé města nepřišli přivítat a doprovodit na radnici.
Otrokovičany hned krmili eintopfem
Otrokovice zažily příjezd vojáků wehrmachtu již 15. března před 8. hodinou ranní zasypávány hustými sněhovými vločkami. Jako všude jinde museli místní občané odevzdat všechny zbraně.
Následovalo vykupování obchodů, krmení lidí eintopfem (značně zahuštěná polévka s různými přísadami, srovnatelná např. s bramborovou polévkou, pozn. red.), fotografování pro propagandu atd. Dalšího dne byli před obecní hospodu přivezeni hudebníci a hráli úryvky z Prodané nevěsty. Při skladbě „Proč bychom se netěšili" začali přítomní provokativně tleskat na protest. Kapelník to však nepochopil a začal se obecenstvu uklánět.
Vojáci byli jako obvykle ubytováni ve škole, takže od 15. do 24. března se ve školách nevyučovalo. Otrokovice byly 27. července přejmenovány na Baťov.
Uherskohradišťsko bylo obsazeno od jihu, ze směru od Vídně. V Uherském Hradišti se již v časných ranních hodinách, kdy se zde lidé scházeli na pravidelný středeční trh, roznesla zpráva, že německé vojsko obsazuje Československo.
V 9 hodin pak zprávu o příjezdu říšskoněmeckých vojsk oficiálně vybubnoval obecní zřízenec a před polednem již první jednotky zastavovaly před radnicí.
Kolony aut a motocyklů přijížděly z jihu od Uherského Ostrohu, část jednotek přijela také vlakem. Část vojáků pokračovala k Napajedlům a do Uherského Brodu. Jak uvádí městská kronika: „Obyvatelstvo sledovalo příchod armády za husté sněhové vánice po celý den s tajenou nevolí a nenávistí." Uherský Brod byl obsazen až 17. března.
„Brodský Sokol vítá německé vojsko"
Propaganda samozřejmě pracovala i zde. Byl využit pohřeb sokolského dorostence Z. Kudláčka s průvodem sokolů v krojích a s prapory. Fotografie z tohoto pohřbu vyšly potom ve vídeňských novinách s nápisem „Sokol v Uherském Brodě vítá německé vojsko".
Zajímavostí z uherskohradišťského regionu v této souvislosti je to, že zde od podzimu 1938 působila skupina bývalých členů fašistické organizace Vlajka (rozpuštěné 11. 11. 1938), kteří usilovali o připojení Moravského Slovácka ke Slovensku. Většina zdejšího obyvatelstva však tyto snahy jednoznačně odmítala.
Perličkou v této souvislosti je anonymní dopis odeslaný 4. 3. 1939 z Nového Mesta nad Váhom, adresovaný hradišťskému starostovi Metoději Garlíkovi, kde mj. stálo:
„Ktorý somár to u vás robí?"
„Cteni pán rychtár. Počuli zme vo viedenskom rozhlasi, že sa chcete pripojit ke Slovensku. Ktorý somár to u vás robí, tomu dajte pár po papule nebo ho pošlite sem, mi ho tu tak pripojíme, že na to do svojej smrti nezabudne. … Čo ti naši somari čierni v tej Bratislave robia s Čechami, za to nam nedavajte vinu, mi za to nemožeme. … Preto vás, pan richtár, prosime, nerobte to, nebo byste sa dostali do takového otroctva, ani za maďarské vlády ste také nemali…"
Na Vsetínsku probíhalo obsazení také velmi rychle. Do Valašského Meziříčí dorazily německé jednotky směrem od Místku 15. března v odpoledních hodinách. Městské zastupitelstvo se mělo shromáždit k „uvítání" před radnicí, ale nesešlo se.
K obsazení města tak došlo bez oficialit před zasmušilými tvářemi bezmocně přihlížejících občanů. Na radnici byl vyvěšen prapor s hákovým křížem zhotovený narychlo a hákový kříž tam byl obráceně.
Do Vsetína přijely německé jednotky 16. března odpoledne. Již den předem však přijel sturmführer dr. ing. Eckert, příslušník gestapa. Ten si vyžádal na starostovi svolání schůze zastupitelstva. Na schůzi prohlásil, že nepřichází jako nepřítel, ale jako představitel velkého německého národa, který chce zajistit blahobyt, spořádaný život a obnovit pořádek.
Zařídí prý blahobyt
Pořádek byl prý u nás katastrofálně porušen, takže ani holé životy prý nejsou občanům zaručeny. Proto se osvícený vůdce německého národa rozhodl pomoci Čechům z jejich bídy a utrpení.
Zdůraznil, že Němci se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí, že se omezí na úlohu pozorovatele a blahovolného rádce, ochotného pomoci všude, kde toho bude potřeba. Až 22. března přijel na Vsetín velitel okupační armády generálplukovník Brauchitsch, který si prohlédl Zbrojovku a armádní sklad pohonných hmot v Halenkově.
Do Kroměříže přijelo německé vojsko 15. března od Hulína mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne a obsadilo nejprve kasárny a poté úřady a školy.
Hned v noci z 15. na 16. března se začalo zatýkat a o den později byla nařízena jízda vpravo. Obecně se dá říci, že scénář obsazení byl všude veskrze podobný.
ROMAN BUČEK