Výročí 15. 3. 1939
Německá vojska vstoupila na naše území ve dnech 14. až 16. 3. Byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava. Německo tímto porušilo mnichovskou dohodu, kterou samo 30. září 1938 uzavřelo. Z pohledu mezinárodního práva se jednalo o zamaskovanou formu nelegální anexe. Československo bylo již předtím zredukováno připojením Sudet k Německu, části Českého Těšínska a částí Slovenska k Polsku a části Podkarpatské Rusi Slovenska k Maďarsku. Došlo i ke změně vlajky. Zdroj: cs.wikipedia.org

Vojáci si civilisty fotili, aby říkali: „Je tu bída!“

„Ani menší města neunikla okupaci. Například Fryšták. Vojáci přijeli poměrně málo oblečeni, byť byla plískanice. Mnoho jich bylo bez plášťů. Lidé nebyli na ně zvědavi, zůstali doma. Na náměstí zůstala protitanková rota a kuchyně. Jídlo dávali i civilistům, ty pak fotografovali, aby mohli hlásit do světa, jaká je u nás bída a jak naše lidi živí. Pravdou však byl opak.

Násilnou úpravou měny, kterou byl stanoven poměr marky k naší koruně jako 1 : 10, ač do té doby byl poměr 1 : 8, vykoupili vojáci cukrárny, textil, boty a vše, co se dalo, posílali domů. V obchodech jim musela být dána přednost,“ píše ve zpracovaných vzpomínkách historik Česlav Zapletal. 

Kácení lip v ulici Družstevní ve Zlíně. Na snímku Světlana Holešovská.
V Družstevní ulici ve Zlíně lítaly třísky a proudily emoce. Kácely se stromy

Zubař podřezal děti a skočil z 10. patra

Je 15. březen 1939, čas asi 15.30 hodin. V tu dobu začíná být i Zlín okupovaný německými vojáky nejprve motorizované hlídky a krátce nato přijela těžká nákladní auta s pěším vojskem.

„Vojsko přespalo na Sokolovně, kde byla i kuchyně a proviantní sklad. Nálada obyvatelstva při příchodu Němců byla velice stísněná, ulice města byly liduprázdné a pokud kdo byl na ulici, při spatření vojska raději se vzdálil, dávaje tak najevo své opovržení. Celkový rámec náladě dávalo i počasí, jelikož byla sněhová plískanice,“ píše se k okupaci v kronice zlínské obecní policie.

Německého velitele uvítali na náměstí Němci: Neumann, Klaudy, Patzowský a ještě dalších deset osob. Na radnici pak byl uvítán městskou radou. K zajímavé situaci došlo, když po uvítání Němci nebylo nikoho, kdo by německého velitele doprovodil na radnici.

Roman Čechmánek u soudu ve Zlíně.
Martyrium Čechmánka nekončí, stále mu hrozí vězení

V následujících dnech přijela do Zlína německá policie. Velitelem gestapa byl ustanoven vrchní sekretář Otto Köhler.

„O 14. hodině zakroužilo nad Zlínem několik německých bombardovacích letounů,“ píše se v kronice. Následující den byly německými úřady odebrány pušky, jimiž byla zdejší policie vyzbrojena. Bylo jim nařízeno nosit šavle a pistole, ke kterým měli jen po pěti nábojích. Další den pak ještě přitvrdili.

Prostřednictvím vyhlášek bylo obyvatelstvo vyzváno k odevzdání zbraní. Kdo by nařízení neposlechl, měl být potrestán smrtí. Téhož dne bylo také nařízeno, aby veškeré židovské obchody ve Zlíně byly označeny vývěskami „Židovský obchod“.

OKOLNOSTI, KTERÉ SE UŽ NIKDO NIKDY NEDOZVÍ

O několik dní později, 22. března 1939, zubní lékař ze Zlína, židovského vyznání, v důsledku politických událostí podřezal své dvě děti (dvanáctiletou dceru Evu a šestiletého syna Petra) a sám skočil z desátého poschodí Společenského domu ve Zlíně a při pádu se zabil.

Deník se pokusil zjistit více informací k této tehdejší tragédii, případně zda takových sebevražd bylo více. Podle zlínských archivářů se k události více informací nedochovalo. Jednalo se o případ, který se podařilo shodou okolností zaznamenat.