„Co si budeme vykládat, u mě je problém najít si práci v našem regionu. Tady v kraji horko těžko shání práci zdravý člověk, natož postižený, který to má ještě složitější," říká třiačtyřicetiletý Erik Fojtík na vozíčku.

Teď je ale spokojený. Ve firmě zastává pozici asistenta vedoucího dílny, zčásti se věnuje manuální práci, zčásti i administrativě. Kolektiv si vesměs chválí, firma má podle něj dobrý vztah ke svým lidem, ale i k lidem v regionu.

Jméno Erik Fojtík jste už možná někdy zaslechli, ale v souvislosti se zlínským sledge hokejem. Teď reprezentuje hráč sousední Slovensko. Práci může kombinovat se sportem i díky ochotě svých nadřízených. Když potřebuje uvolnit, vycházejí mu vstříc.

Než si našel Erik Fojtík práci na plný úvazek, dělal, jak sám říká, třeba takového informátora. „Jezdil jsem s přednáškami pro děti do škol, a to například v rámci nadace Život bez bariér. Nebyla to ale nikdy práce, jak se říká, naplno, abych pracoval osm hodin denně. Tedy jak pracuje běžný zaměstnanec," vzpomíná.

Když jej oslovila Božena Filáková, ředitelka Nadace Jana Pivečky, s nabídkou, aby se zapojil do prvního projektu s podporou Evropského sociálního fondu nazvaného Zkuste to s námi, neváhal ani chvilku.

„Jeho cílem bylo sehnat práci hůře zaměstnatelným lidem, ať už jsme to my vozíčkáři či jinak postižení lidé, dlouhodobě nezaměstnaní, nebo žáci praktických škol, tedy s nízkou kvalifikací," vysvětluje.

Nyní je Erik Fojtík jedním z několika účastníků projektu, jimž zaměstnavatelé nabídli pokračovat v pracovním poměru. „Po odpracování půl roku, který byl dotován právě z tohoto fondu, si mě firma nechala. Pracuji pro ni už více než rok. Teď už mě platí ze svého," těší Erika Fojtíka.

Ačkoliv je vozíčkář, co se týče práce, hendikepovaný si nepřipadá. „Myslím si, že i přes svůj hendikep se člověk dokáže adekvátně vyjádřit," dodává Erik Fojtík.