Stavba vysněného letounu Zlín-XII ze třicátých let minulého století otci a synovi Rakušanových trvala s přestávkami dlouhých sedm let


„Podle leteckých rejstříků jde o jediný stroj tohoto typu, který ještě létá,“ řekl Rakušan, který je aktivním pilotem od roku 1963 a má na kontě dvaadvacet vlastnoručně postavených ultralehkých letadel.

Zlín-XII vyvíjel pro Baťův koncern letecký konstruktér Jaroslav Lonek. Sestavil jednoduchý, výrobně i provozně nenáročný dvousedadlový stroj, jenž byl navíc levný a schopný dobrých výkonů i s motorem o nízkém výkonu. Oproti jiným letadlům měla „dvanáctka“ ještě jednu přednost – eleganci, která také přispívala k obchodnímu úspěchu letadla. Zlín-XII poprvé vzlétl v dubnu 1935. Celkem bylo vyrobeno dvě stě jedna letadel a k tomu jednapadesát letounů novějšího typu Z-212.

Ke stavbě letadla přispěly povodně

Letouny patřily mezi nejrozšířenější sportovní stroje v aeroklubech ČSR na konci třicátých let. Miroslav Rakušan sám nalétal řadu hodin na typech, které po Zlínu-XII následovaly.

„Chtěl jsem si ale udělat toho úplně prvního. Trošku tomu nahrála situace, že v roce 1997 byly povodně. Zaplavily archiv Moravanu Otrokovice, který výrobu letounů převzal. My jsme měli možnost původní výkresy zasažené vodou vysušit a všechny jsme je oskenovali,“ popsal okolnosti vzniku repliky pilot.

Stavba vysněného letounu otci a synovi Rakušanových trvala s přestávkami dlouhých sedm let. Na dokončení stroje se různou měrou podíleli kolegové z kroměřížského aeroklubu i další příznivci. Letadlo se vydalo na svou první vzdušnou pouť 1. července 2005, zhruba sedmdesát let po vzletu původního letounu. Stroj je věrnou replikou svého předchůdce. Má rozpětí křídel deset metrů a je dlouhý téměř osm metrů. Vyvine maximální rychlost kolem sto šedesáti kilometrů za hodinu a váží zhruba tři sta kilogramů.

Stroj ve vzduchu vydrží sedm hodin

„Motor je typově stejný, ale výkon má o deset koní vyšší. Díky přídavné nádrži vydrží letadlo ve vzduchu sedm hodin a uletí asi osm set čtyřicet kilometrů. Oproti tehdejšímu letounu má stroj mechanické kotoučové brzdy, moderní navigaci, topení i vysílačku. Hmotnost prázdného letounu je hlavně kvůli baterii a startéru o něco vyšší. Původní letoun byl tak sice lehčí, ale oproti našemu byl velice primitivní,“ přiblížil Rakušan, jenž za svou kariéru nalétal zhruba tři tisíce hodin a má za sebou asi pětadvacet tisíc startů.

Svůj letoun Zlín-XII jen tak někomu nepůjčí. „Lítá s ním jen úzká skupina lidí, kteří jsou vyložení fandové a fajnšmekři, co se týká létání. V Kroměříži to je asi deset lidí, které dobře znám a vím, že to umějí. Kdybych měl nějaké pochybnosti, letadlo nepůjčím. Je to můj miláček, maká jako včelka. Na svou dobu se jednalo o velice pokrokové letadlo. Je spolehlivé a létá lacino,“ poznamenal kroměřížský nadšenec.
Replika rozhodně není na prodej

Zlín-XII prý nečeká osud drtivé většiny jím sestrojených letadel, prodat se jej opravdu nechystá.
„Má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu,“ dodal muž, který v kabině vyvedené v kůži probrázdil vzduch nad celou Českou republikou a podíval se i do blízkého zahraničí.

„Teď se chystám do Košic. Když bude krásné počasí, zase si to užiju,“ poznamenal s úsměvem Rakušan.