„Byl to pocit beznaděje, když jsem viděla záběry. Nemůžu nic dělat, jen je na dálku podporovat," říká nešťastně pro Deník profesorka francouzštiny na zlínském Gymnáziu Lesní čtvrť. Doufá, že nyní uzavřou schengenský prostor, což by bylo správné řešení. „Evropa by se teď měla vrhnout do boje," dodává Aurélie Stettler. Její kolegyně Iva Volaříková vloni ve Francii pracovala. Za tři týdny má jet se studenty do Paříže.

„Budu rozumět obavám rodičů studentů, že budou proti jejich odcestování. Za mě nevím, zda je dobré tam jet či ne," míní Iva Volaříková, kterou zmítají obavy a pocity zmaru. „Obavy ale právě nesmíme mít, nahrávají totiž teroristům. To je to, co chtějí," podotýká. Když musela krátce po lednovém atentátu na redakci týdeníku Charlie Hedbo v Paříži do ní vycestovat, netušila, že město tragédie zasáhne o řadu měsíců později znovu a ještě brutálněji. „Ještě měsíc poté byla Paříž vylidněná. Byla jsem tehdy v ohromení a obavě. Atentáty se stále častěji dějí vedle nás, přemýšlíte proč," říká Iva Volaříková. Podle ní se páteční masakr dal očekávat, a to vzhledem k rozložení společnosti. „Žije tam už třetí generace přistěhovalců. Měli by být dávno asimilováni, ale nejsou a nikdy nebudou. Francie je demokratická země, svoboda je pro ně základ. Ani k přistěhovalcům si nedovolí chovat se špatně, nikdo jim nic neříká," dodává Iva Volaříková.

Šok a slzy bezradnosti ovládly také například Romanu Stehlíkovou z Otrokovic. Do Francie odcestovala naposledy před pár lety, ráda by se tam opět někdy podívala. Teď ale neví. „Po zjištění, co se tam stalo, jsem doslova šokována. Když jsem v Paříži byla naposledy, v té době jsem ani nepočítala s možností nějakých teroristických útoků, neměla jsem z nich obavy, teď už bych je asi měla," svěřuje se svými pocity Romana Stehlíková. Do Paříže by se ráda zase někdy vrátila, ale jako do klidného a bezpečného města.

„Je to hrůza," říká nešťastně i Ivana Ševčíková, která má obavy, že by se jednou takový útok mohl odehrát i u nás v Česku. „Ty lidi, co sem pouštějí coby uprchlíky, bych k nám vůbec nepouštěla. Nikdo neví, kolik teroristů je už v Německu nebo i u nás. Navíc, když jim chcete podat pomocnou ruku, jsou nevděční. Znám lidi, co jim dovezli oblečení. Oni jím ale opovrhují, že chtějí raději značkové. Mám strach, že takový atentát se stane jednou i u nás," míní Ivana Ševčíková.

Strach má také Kateřina Lučanová ze Žlutavy. „Bojím se, že k tomu jednou dojde i u nás. Je to katastrofa, co se stalo v Paříži. Jak navrhují zaútočit na islámský stát, tak to si nemyslím, že by byl dobrý nápad. Oni se nevzdají, je to fanatismus," podotýká Kateřina Lučanová.

„Nikdo neví, co ten dotyčný udělá," bojí se také Helena Nováková ze Zlína, která si sérii vražedných útoků v Paříži dává dohromady i s nyní hodně diskutovanými uprchlíky. „Neutíkají ti chudí, ale ti, co na to mají peníze," zdůrazňuje Helena Nováková. Ta před dvěma roky dostala ke svatbě předplacený zájezd do Paříže. S manželem se zatím ale neodhodlali tam jet. „Už tehdy se tam hovořilo o problémech, útocích, které tam jsou. Teď už tam asi nepojedeme, moc se mi nechce, byť poukaz má platnost ještě tři roky. Máme strach," dodává.

SLEDUJEME Reakce a ohlasy na teroristické útoky v Paříži

SPECIÁL DENÍKu: Vše o teroristických útocích v Paříži