„Bydlí tady s námi asi už dlouho," svěřila se Deníku majitelka domku Blanka Valentová. „Ale objevili jsme je teprve loni na jaře," dodává. Stávalo se, že nacházela v ložnici v prvním patře baťovského půldomku malého netopýra. Postupně jich ale nacházela stále více. Netušila, odkud se berou.

„Větrám často v horních pokojích a tam se občas objevil maličký netopýr. Hrozně jsem se jich štítila, dokonce jsem na jednoho šlápla, byla to opravdu hrůza, téměř jsem z toho měla infarkt," svěřila se Deníku. Následně se ukázalo, že netopýři vylétají z maličkých otvorů pod oplechováním střechy.

„Oni jsou opravdu mrňaví, měří snad 3 cm," říká její dcera Jiřina Neradilová. Do oken proto umístili síťky a obrátili se o radu na odborníky. „Jde o druh nejmenšího evropského netopýra, který se přímo jmenuje netopýr nejmenší, latinsky Pipi-strellus pygmaeus," sdělil Deníku zoolog Evžen Tošenovský z České společnosti pro ochranu netopýrů a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého Olomouc.

„V půldomku na Štefánkově ulici jsou jen v létě, protože se jedná o mateřskou kolonii, tedy jsou to jen matky a mláďata. Pak se přesunují jinam, na různé další úkryty," dodal.

Málokdy jsou netopýři někde celoročně, obvykle mají několik úkrytů a různě migrují. „Tito nejmenší netopýři se mohou dožít až 20 let a každoročně se vracejí do svého letního úkrytu, kde vychovávají mláďata. Samička mívá obvykle jedno mládě, jen výjimečně dvě mláďata," přiblížil Tošenovský.

Za několik hodin napočítali majitelé se zoology při letní kontrole přes 600 netopýrů, kteří vylétali štěrbinami pod střechou. „Jedná se o zatím největší známou kolonii tohoto druhu ve Zlínském kraji," připustil Tošenovský.

Tento netopýr přezimovává v dutinách starých stromů a na jaře se přemisťuje do letních úkrytů ve stromech i na budovách.

„Chceme netopýry ve Zlíně udržet, proto spolupracujeme s Českou společností pro ochranu netopýrů," říká Lenka Pechová z Odboru životního prostředí a zemědělství. „Provádíme mapování netopýrů, kontroly zateplování, osvětové akce pro veřejnost, přednášky na školách, zapojujeme se každoročně do pořádání netopýřích nocí a také pořádáme vycházky za zvířecími obyvateli Zlína se zoologem," sdělila Deníku Pechová. Město nabízí také dotaci speciálních budek pro netopýry z Ekofondu. „Na Štefánikovu ulici ve Zlíně jsme chtěli umístit budky, které by umožnily buď i přezimování netopýrů přímo ve městě, případně by sloužily také pro letní pobyt netopýrů a vytvořil by se tak další vhodný úkryt pro kolonii, která je na půldomku paní Valentové. To by pak mohlo pomoci zejména co se týče snížení konfliktů s netopýry, protože by pravděpodobně došlo ke zmenšení kolonie žijící pod střechou, a také by to do budoucna mohlo pomoci např. v případě provádění stavebních úprav. Bohužel jsme se nakonec s vlastníky domků na jejich umístění nedohodli," vysvětluje Pechová.

Dřív nadávala, 
teď už si zvykla

„S paní Valentovou se nám velmi dobře spolupracuje, i letos tam plánujeme udělat další pozorování. Pokud by se paní Valentová rozhodla rekonstruovat střechu, muselo by se najít vhodné řešení, aby nedošlo k ovlivnění této vzácné populace, ale technická řešení existují a neměl by být ani tak problém při včasné komunikaci s odborníky navrhnout optimální řešení pro obě strany," poznamenává Pechová.

Jedná se svým způsobem o raritu, protože jde pravděpodobně o největší známou kolonii tohoto druhu na Moravě. Na našem území se přitom nachází 27 druhů netopýrů. „Každý druh má jiné zvyklosti a jinak velké kolonie. Právě netopýr nejmenší mívá poměrně velké kolonie," říká Tošenovský.

„Maminka jim zpočátku vulgárně nadávala a oslovovala je dosti nelichotivě, no ale teď už si na ně zvykla," směje se Neradilová. „No víte, mám přes 80 roků, tak už je tady nechám, nechci je vyhánět pryč," říká usmířeně Blanka Valentová. „Jsem ráda, že mám síťky v oknech, tak už mi nelétají do domku," dodává.

Více o netopýrech se dozvíte ve Zlíně v MŠ Sokolovská, kde bude 18. dubna v rámci oslav Dne Země probíhat přednáška a také výprava za netopýry. Přednášet bude také náš přední odborník na netopýry, Evžen Tošenovský.

Autor: MARCELA KANIOVÁ