Na krku se mu houpe několik vybělených tygřích kostí. „To je vzpomínka na nedávnou cestu do Malajsie. Jel jsem tam uzdravit svou duši. V hinduistickém klášteře v Kuala-Lumpuru jsem dokonce dosáhl vysvěcení, což je u bělocha hodně ojedinělá událost. Faktem ale je, že teď už nesmím nikdy lhát, což je v každodenním světě docela záhul,“ culí se Tobolák.

Sedmatřicetiletý podivín, jiné slovo mě nenapadá, si se mnou povídá u velkého dřevěného stolu obývacího pokoje v jeho malém, ale útulném bytě ve Zlíně. Všude po místnosti jsou rozvěšeny nebo jen tak volně poházeny nejrůznější kosti, sošky, rituální předměty.

Nábytek je výhradně dřevěný, vše dýchá minulostí. Zvláštní mysteriózní atmosféru ještě více umocňuje podmanivá hudba Jeana Michela Jarreho. Tento člověk nebude lehké sousto, napadá mě a s napětím poslouchám jeho povídání.

Za první dílo mě otec nepochválil

Libor Tobolák se narodil v Rýmařově na Bruntálsku a celé dětství strávil v zajetí nádherné přírody v podhůří Jeseníků. Vyrůstal s dvěma staršími bratry.

Maminka byla pečovatelkou v mateřské škole, tatínek malířem písma. Po něm pravděpodobně Libor zdědil lásku ke starým listinám a písařství. „Odmalička mě fascinovala historie a vše, co se k ní vázalo. Zmocňovalo se mě obrovské vzrušení, když jsem si mohl osahat předměty staré několik století,“ tvrdí Tobolák.

LIBOR TOBOLÁK - je mu 37 let, pracuje jako designér, je svobodný, má dvě děti, vyrobil nůž pro dalajlámu i Václava Havla

Stejné pouto ho odjakživa vázalo i ke zbraním a především nožům. Pvní kudlu si v tátově dílně vyrobil už v pěti letech. Tatínek ho však příliš nepochválil, zničil mu tak totiž jeho oblíbený tesařský nůž. V Uničově na Olomoucku vystudoval obor programátor. Jeho analytickému způsobu uvažování nejvíce vyhovovaly exaktní vědy. Zároveň ale pocházel ze sportovní rodiny, takže patnáct let závodně lyžoval a velmi slušně hrával fotbal. Pro sport měl podle učitelů velké nadání. Jeho hlavní zájmy ale mířily do jiných oblastí.

Nůž z grizzlyho vystavoval až v Arábii

Přirozený talent ho zavál až do oblasti zahradní a stavební architektury. „Navrhoval jsem okrasné zahrady, rekonstruoval vodní toky po povodních. Za některé z těchto staveb jsem dokonce dostal různá ocenění. Dělal jsem to patnáct let, dalo se tím slušně živit, ale mě to stále táhlo jinam,“ přiznává Tobolák.

Výrobě loveckých či rituálních nožů se ve volném čase věnoval od svých třinácti let. První čepel vyrobil ze strojní pily. Dlouho se tomuto koníčku věnoval pouze pro potěchu svou a přátel. Zájem o jeho práci byl však čím dál větší, a tak se posledních deset let věnuje téměř výhradně nožířství. „Je to pro mě téměř spirituální záležitost. Do svých výrobků se snažím přenést ducha materiálu, se kterým pracuji. Jsou to většinou materiály, se kterými se lidé setkávali už před mnoha tisíci let. Nože z mých rukou se stávají artefakty, nejsem běžný řemeslný nožíř,“ je přesvědčen Tobolák.

Postupně si v tomto oboru vydobyl u nás téměř výsadní postavení. Čtyřikrát dosáhly jeho výtvory ocenění Nůž roku. Česko odletěl reprezentovat i na mezinárodní výstavu do Spojených arabských emirátů. Prezentoval se tam loveckým nožem vyrobeným z tesáků grizzlyho. Tobolákovo jméno najdete i v prestižní celosvětové encyklopedii nožířů.

Nože vyrábím i z lidských kostí

Když začne Libor Tobolák jmenovat materiály, ze kterých své nože vyrábí, nemůže vás už pak překvapit, že některá jeho díla se prodávají až za sto padesát tisíc korun. Ukazuje mi slonovinu, kosti z nosorožců, medvědů, tygrů či pum. Opracovává ale i korály, vzácné kameny, drahokamy či rituální a obřadní předměty domorodců z celého světa. „Všechny získávám výhradně legální cestou. Buď je koupím, nebo mi je daruje odborná veřejnost s konkrétním zadáním, abych pro nějaké muzeum či instituci vyrobil ozdobný nůž,“ vysvětluje sedmatřicetiletý umělec.

Když se ho zeptám na nejkurióznější materiál, se kterým pracoval, místo odpovědi přejde ke skříni a vytáhne z ní dlouhou kost. Mé vzrůstající podezření mi vzápětí potvrdí. „Tohle je stehenní kost stará asi tři sta let. Je to lidská kost obalená v lidské kůži. Je to rituální předmět z Pobřeží slonoviny. Tu kost získali tamní kněží z těla mladé ženy, panny. Musím přiznat, že se trochu bojím do ní říznout, abych nerozzlobil bohy,“ souká ze sebe tiše Tobolák a rychle schovává kost zpátky do skříně. S obřadními či rituálními předměty pracuje poměrně často. Na můj dotaz, zda věří v jejich nadpřirozené účinky, se jen lehce usměje a prohodí - „…něco na tom bude,“ dál se na toto téma nechce bavit.

Zbraň pro Ötziho

Své nože vyrábí Libor Tobolák v malé dílničce o velikosti tři krát tři metry. Výroba jednoduššího nože bez řezeb a rytin mu zabere asi týden. Se zdobenými velkými noži si ale může hrát i měsíc. „Snažím se ten opracovávaný předmět neznásilňovat. Pracuji s velkou úctou a pokorou k tomu, co už příroda vytvořila. Tím, že spojuji dohromady několik na první pohled neslučitelných materiálů, jim dávám pouze nový rozměr a poslání. Jejich podstata a krása zůstává zachována,“ je přesvědčen Tobolák. K výrobě čepelí většinou používá vysoce kvalitní damascénskou ocel. Ta je zkována z několika stovek až tisíců vrstev. Takový nůž vydrží navždy.

Libor Tobolák se razantně brání tvrzení, že vyrábí pouhé zbraně. Podle něj jsou tyto artefakty především nosiči dob minulých. Ukazují vyspělost dávných kultur. Při práci se totiž inspiruje nejen vlastní fantazií, ale často i konkrétními noži konkrétních osobností minulosti. Před časem tak například na zakázku zlínské technologické fakulty vyráběl nůž pro legendárního Ötziho, asi pět tisíc let staré lidské mumie, která byla na začátku 90. let nalezena vysoko v Alpách.

Můj rudý bratr Vinnetou

Nože Libora Toboláka můžete dnes najít doslova po celém světě. Vlastní je i nejedna celosvětová celebrita. Mezi mnoha jmény je možné připomenout například George Bushe mladšího, Václava Havla, Tomáše Baťu či hrdinský symbol Tobolákova dětství, francouzského herce Pierra Bricea, filmového představitele legendárního Vinnetoua. Pro kardinála Miloslava Vlka vyrobil ozdobné psací pero.

A před pár týdny dokončil další skvost - nůž pro dalajlámu. Chce mu ho předat 11. září při soukromé audienci u příležitosti dalajlámovy pražské návštěvy. „Přesnou podobu dárku jsem konzultoval s našimi nejvyššími ústavními činiteli. Jde o předmět připomínající nůž, především ale jde o symbolické vyjádření přeměn v přírodě, o věčné zobrazení protikladů jin a jang. Dalajlámovi tímto způsobem chci vyjádřit obdiv v jeho boji za osvobození tibetského národa,“ tvrdí Tobolák.

Čepel tohoto nože vyrobil z nefritu, drahokamu, který lidé využívají už několik tisíc let. Pouzdro vzniklo z jednoho kusu buvolího rohu. Celý artefakt má symbolizovat žezlo a Tobolák na něm pracoval několik týdnů.

Chci stále studovat

Libor Tobolák o sobě tvrdí, že vloni na několik sekund prodělal klinickou smrt. Tento okamžik mu totálně překopal životní hodnoty. Prodal auto i televizi, zbavil se zbytečných okázalých cenností, přestěhoval se do malého půdního bytečku a začal studovat filozofické knihy. Zároveň odmítá, že by se z něj stal uzavřený asketa. „Žiji normálním životem. Raduji se z maličkostí a především se snažím zabezpečit své dvě nádherné děti,“ vysvětluje.

V současnosti se kromě výroby nožů nejčastěji věnuje kaligrafii. Pro Parlament České republiky přepisuje ozdobným písmem staré listiny. Spolupracuje i s Národním archivem, Národním muzeem a Národním divadlem. Obdivuje písmo starých písemností. „Je tam viditelná úcta k lidskému umu, tedy věc, která se v dnešní době totálně vytrácí,“ říká Tobolák.

Nožíř má i velké plány do budoucna. Na Karlově univerzitě by chtěl vystudovat restaurátorství písma. Co se týká té nejbližší budoucnosti, má také jasno. „Chtěl bych vzít děti na několik dnů do přírody rodného Rýmařovska,“ netají se.

Robert Heč