O datum, jež pro ně má zvláštní význam, se snoubenci nechtěli nechat připravit. I když jedinou možností bylo říci si „ano“ v poloprázdné obřadní síni.

„Jsme spolu na den přesně pět let. Chtěli jsme naše výročí oslavit a zároveň se ve vztahu posunout dále,“ vysvětluje osmadvacetiletý ženich z Kateřinic, proč tolik lpěli na 25. dubnu. Dokonce se kvůli tomu vzdal účasti většiny členů své početné rodiny z Česka i ciziny, protože v obřadní síni nesmělo být více než deset lidí.

Rychlé rozhodnutí zkrátilo dobu svatebních příprav na pouhý týden. Na šití roušek pro všechny účastníky obřadu nebyl čas. Každého z hostů proto požádali, aby si sám zajistil roušku odpovídající jeho kostýmu. Snoubenci si je ušili navzájem, během obřadu je ale jako jediní mohli odložit.

Místo v hospodě na zahradě

Zrušit museli také hostinu v restauraci. Namísto ní všichni poseděli v rouškách na zahradě u nevěstiných rodičů ve Valašském Meziříčí.

„Padla i naše svatební cesta do Francie, kde jsem několik let pracoval a kterou jsme si oba zamilovali. I když už jsme měli zaplacenou zálohu,“ vypráví Pavlůsek.

Podpisy různými propiskami

Omezený počet svatebčanů nebyl jediným preventivním opatřením, jež sobotní „rouškové“ obřady provázelo.

„Každý, kdo podepisoval protokol o uzavření manželství, musel použít jinou propisku,“ popisuje matrikářka Ivana Kasalová. Kromě ochranné roušky si musela vzít také rukavice a psací potřeby i stůl, na němž se novomanželé, svědci a oddávající podepisovali, po každém obřadu vydezinfikovat.

Někteří snoubenci svůj sňatek kvůli nouzovému stavu odložili. „Z původně plánovaných šesti jsme oddali jen tři páry. Ostatní si chtějí svatbu užít s celou rodinou, a proto se rozhodli, že počkají,“ dodává matrikářka.