Před několika dny totiž francouzští majitelé jedné z velkých budov rozhodli, že v ní neotevřou obchod s koberci, ale raději ji prodají. Jistá se tak zatím zdá být pouze aktivita podnikatele Vlastimila Dudy. Ten chce od restituentů získat zbytek areálu, a přeměnit jej na stavby takzvané občanské vybavenosti. Již v minulosti přeměnil část bývalé fabriky na obchodní centrum Domus.

Nadnárodní společnost DECOREAL ESTATE (DE), která měla otevřít prodjenu koberců, Zlínskému deníku sdělila, že těsně před vydáním stavebního povolení změnila obchodní politiku.

„Vzhledem ke změně konceptu prodeje naší firmy potřebujeme větší prodejní plochu pouze v přízemí. Proto je pro nás dvoupatrový objekt bývalé Hřebíčkovy koželužny bohužel nevhodný,“ objasnil manažer rozvoje Milan Vašíček.

Dodal, že tento objekt proto bude již během následujících čtrnácti dnů nabízet DE prostřednictvím realitních kanceláří k prodeji.

Zchátralá budova si tedy bude muset počkat na nového zájemce. Zda by budovu poblíž silnice případně koupila zlínská radnice, je podle mluvčí Marie Masaříkové zatím předčasné předvídat.

„Rada může vypsat návrh na koupi budovy zastupitelstvu až poté, co bude objekt nabídnut k prodeji. A zastupitelstvo jej poté musí schválit,“ připomněla mluvčí.

Ležet ladem však téměř s jistotou nemá zůstat zbývající zdevastovaná část areálu. Tu totiž plánuje dokoupit právě podnikatel Duda.

„Přestože se bude jednat o velkou investici, osud bývalé továrny mi není lhostejný. Již dlouho vedu intenzivní jednání s majiteli pozemků a objektů. Na prodeji jsem s nimi domluvený, takže nyní stojíme před podpisem kupní smlouvy. Čekám pouze na to, až si jednotlivé rodinné větve potomků mezi sebou vyřeší majetko-právní vztahy,“ přiblížil Duda.

Prozradil, že část dědiců po majiteli továrny Heřmanu Hřebíčkovi žije v Kanadě, další střídavě ve Francii a v Brně a třetí v Brně. Jména však prozrazovat nechtěl.

S pozemky už má Duda konkrétní plány. „Existují dvě varianty řešení území. V obou případech se jedná o občanskou vybavenost. O podrobnostech ale budu hovořit až poté, co majetek koupím,“ podotkl majitel OC Domus. Na dotaz Zlínského deníku nevyloučil ani nevyvrátil, zda by mohlo jít o služby, byty či park.

Lidově řečeno Hřebíčkova továrna je bývalá společnost Heřman, Hřebíček - Továrna na kůže, která fungovala od roku 1918 do roku 1948. Poté byla znárodněna a začleněna do Národního podniku Baťa, pozdějšího Svitu. Koželužná výroba tam v menší míře pokračovala až do roku 1984, kdy byla z ekologických důvodů zastavena. O čtyři roky později bylo v plánu jednu z budov předělat na podnikový archiv Svitu. Po revoluci se však k majetku přihlásili restituenti, kteří jej nyní vlastní.