Události staré přesně čtyřiašedesát let, které zahájily novou etapu v historii našich dějin, mají někteří pamětníci stále živě v paměti.

„Ještě 2. května jsem dělala v Baťově závodě v budově 24. To mi bylo devatenáct. Před obědem přišel náš předák a řekl: Kristo, už to opraš, jdeme dom. Šli jsme pěšky do Lukova, kde jsem bydlela, a už jsem slyšela jít frontu kolem nemocnice. Tak jsme si pohnuli. Navečer jsme se dívali na Zlín, jak lítaly střely,“ zavzpomínala třiaosmdesátiletá Kristýna Horsáková.

Na jaro 1945 nezapomene ani dvaaosmdesátiletý Jiří Švidrnoch, který pracoval v té době jako sedmnáctiletý mladík v továrně ZPS.

„Fabriky byly v provozu celou dobu, až do konce války. Ve Zlíně prakticky nebylo moc poznat, že je válka, žádné protesty se tam neděly. Je ale pravda, že gestapáci nějaké lidi povraždili,“ poznamenal Švidrnoch.

Sám odjel koncem dubna za svými rodiči do Uherského Hradiště, kde pobýval až do 5. května. Osvobození tedy prožil tam.

„Všichni už věděli, že se blíží konec války, ale Němci bojovali do poslední chvíle. V Hradišti je Rusi vyhodili do vzduchu i s mostem. Viděl jsem, jak odnášeli jejich mrtvoly. Do čtyřiadvaceti hodin potom postavili most nový,“ sdělil pamětník.

Řadu zážitků z té doby mají i důchodci žijící v Domově pro seniory v Lukově na Zlínsku.

„Osvoboditelé nám ukradli dětské pleny, které jsme sušili na zahradě,“ vzpomněla jedna z tamních klientek. „Oni uměli taky hodně pít,“ reagovala další.

Bohatší vzpomínky má i další pamětník, který byl v té době malý kluk. „Schovávali jsme se ve sklepě a pamatuji, jak hlásili ve Zlíně konec války. Na ulici byli samé kanóny a všude obrovská radost lidí. Jako děti jsme byli také rádi, že už se nebudeme muset učit německy,“ pousmál se senior.

Bez Rusů bychom rozhodně válku nevyhráli, míní zlínský veterán Vjačeslav Procházka, plukovník československé armády. Sovětská armáda podle něj ukončila těžké časy místních lidí.

„Všechno bylo na lístky a jednou za rok jsme měli nárok na boty. To si dnešní mladí ani nedokáží přestavit. Kdo to neprožil, těžko uvěří,“ míní Procházka, který už pamatuje první světovou vojnu.

Bývalý disident Albert Černý však připomíná i fakt, jakou cenu musel Zlín zaplatit Sovětskému svazu za osvobození.

„Řízení města a okresu se pod dozorem sovětských důstojníků a za pomoci komunistů ujímaly Národní výbory. Ve Zlíně byl zvolen 12. května výbor, který zároveň oznámil, že velké a národně důležité podniky budou převedeny pod státní správu. Přitom už 7. května byli propuštěni ředitelé Baťových závodů, a nejvýše postavení Čipera s Vavrečkou dokonce zatčeni,“ poznamenal Černý.