„Porevoluční euforie svědčila velkolepým realizacím, které nabourávaly totalitní šeď města. Začátek nového milénia v reakci na všudy přítomný vizuální smog a privatizaci veřejného prostoru pro změnu provázely spíše nenápadné zásahy do exteriéru města. Poslední ročníky se více soustředily na historii a reflexi umění ve veřejném prostoru. Přestože trienále Prostor Zlín nebylo takto koncipováno, řada kvalitních realizací po konci výstav ve městě zůstala natrvalo,“ uvedl ředitel galerie Václav Mílek.

Ilustrační foto.
Další případy záškrtu v Česku, pozitivní byl i vzorek ze Zlínského kraje

Letošního devátého ročníku se zúčastní čtyři umělci Anna Hulačová,Tomáš Moravec,Pavla Sceranková a Timo, S veřejným prostorem pracuje každý z nich jiným způsobem. Tomáš Moravec svou instalací oživí park u autobusového nádraží, který slouží jako průchozí prostor nepříliš kultivované městské zeleně. Sochařka Anna Hulačová své dílo „Posezení na časové ose“ zasadí mezi budovy 22 a 23. Obyvatelé města narazí také na městskou intervenci od umělce Tima, od kterého mohou znát například nápis „Neboj“ umístěný nad vstupem do tunelu v Praze. Poslední instalace Pavly Scerankové, která rozpohybuje logo firmy Svit, se objeví na tzv. svitovské bráně - vstupní bráně areálu bývalé Baťovy továrny.

„Zlín se za tři dekády zásadně proměnil. Umělci dnes nemají k dispozici zanedbané postindustriální město. Veřejný prostor je ve Zlíně opečovávaný jako málo kde, ale město a jeho moderní dějiny nepřestávají být výzvou,“ dodává kurátor výstavy Martin Fišr.

„Cílem umění je diskuze a Trienále Prostor Zlín k ní přímo vybízí. Je to možnost, jak oslovit i lidi, kteří běžně do galerií nechodí. Jsem ráda, že Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně dává prostor mladým umělcům a zprostředkovává nám setkání s atraktivními formami prezentace. Umění ve veřejném prostoru je zásadní téma hodné podpory,“ uvedla Zuzana Fišerová, radní pro kulturu a školství.