Atletika, házená, tanec, veslování, ale i crossminton, parkour nebo korfbal, či jugger. Sporty, které všichni znají, i sporty, které byly dodnes záhadou, se představily na festivalu sportů Wanadoo, který se konal ve Zlíně na Stadiónu mládeže.

„Cíl je stále stejný: přijít, vyzkoušet a vybrat si sport, který bude bavit,“ vysvětlila dvaadvacetiletá studentka Fakulty tělovýchovy a sportu Karlovy univerzity Michaela Marošková.

Za nabídkou sportů přišli i sourozenci Machů. Dvanáctiletá Eliška si již vyzkoušela softball nebo kolovou. Stejně tak i její bratr, devítiletý Radek. Nadšeně zdolali i překážkovou dráhu Ninja Race. Nejdříve vedl Radek, ale po lapálii s botou, kterou musel vyhodit z dráhy přes síť, vyhrála jeho sestra.

„Bylo to bezvadné,“ pochválil trať složenou ze sedmi překážek Radek.

Sám se věnuje latinskoamerickému společenskému tanci za klub Fortuna Zlín, ve kterém již získal dvě medaile, jedna byla dokonce zlatá. A chodí hrát i basketball. Jeho sestře učaroval aerobik, soutěží za GASI team. I ona již slavila medailové úspěchy. Radek si chtěl z nabízených sportů na Wanadoo festivalu vyzkoušet rugby, Eliška se vydala k fly józe.

Stažené karpály pomůže rozcvičit fly jóga

Létající jóga má mnoho názvů, ale všechny v sobě ukrývají zábavné cvičení v sítích zavěšených ve stropu, v nichž se cvičící houpou, nebo se do nich balí. Fly jóga je vhodná pro všechny věkové kategorie.

„U dětí ji doporučuji cvičit od 8 let vhledem k nižším schopnostem dětí zapojit pravou a levou hemisféru,“ vysvětlila Mariana Bartusková. Jóga je podle ní základní cvičení, pro zpestření je pak právě možné vyzkoušet její létající. Cvičit je možné do té doby, dokud to tělo dovolí.

„Znám lidi, kteří ji cvičí i v 70 letech. To už je každém jednotlivci,“ dodala s tím, že k ní na kurzy chodí třeba ženy se stženými karpálními tunely a díky variantám jógy se jim je daří rozcvičit.

Polstrované hole, koule na řetězu a jeden míč

Byl jednou jeden film o budoucnosti, o zničené zemi a o skupinkách kočovných bojovníku, kteří se utkávali v krvavém, ale férovém sportu o slávu a privilegia. Jmenoval se Pozdrav od juggerů. A právě tento australský filmem z roku 1989 dal název velmi netradičnímu sportu jugger.

„Je to rychlý týmový sport, při kterém proti sobě stojí dva týmy a sbírají body umístěním míče do soupeřovy branky,“ vysvětlil Lukáš Kaňka, který přesnými údery do bubnu určoval délku klání. Z pěti hráčů v týmu smí ovšem pouze jeden sahat na míč a nosit jej po hřišti; zbylí čtyři mají polstrované hole nebo kouli na plastovém řetězu, šermují s protihráči a snaží se je zasáhnout. Zasažený si musí na chvíli kleknout a nevměšovat se do hry.