Pozvání přijala i řada známých osobností, která jej znala. Některým z nich zůstanou v mysli příhody, které se slavným podnikatelem zažili.

Bývalý český eurokomisař Pavel Telička například zavzpomínal na okamžik, kdy se s Tomášem Baťou setkal poprvé.

„Bylo to v Baťově vile ve Zlíně a přišel jsem tehdy s čerstvým sportovním úrazem. Pan Baťa chodil také o berlích, tak jsem se jej zeptal, co se mu stalo,“ vyprávěl. Jelikož to bylo před několika lety, nikdy by jej prý nenapadlo, že příčina jeho nehody bude stejná. „Ále, když jsem lyžoval, nějak jsem špatně našlápl. Tak musím mít pár dní berle,“ pousmál se nad jeho vyjádřením Telička.

Lyžoval ještě vloni

Baťa lyžoval ještě vloni ve věku dvaadevadesáti let, upozornil exrektor zlínské univerzity Petr Sáha. „Vzpomínám si také, že když jsme byli spolu asi před třemi lety na horách ve Švýcarsku, bolela jej noha a nemohl kvůli tomu dělat obloučky. To ho štvalo, tak sháněl celý den maséra,“ sdělil Sáha.

Po operaci chtěl štamprlku slivovice

Podle zlínského očního specialisty Pavla Stodůlky, který jej operoval, ale neměl moc v oblibě doktory. „Těsně po zákroku vstal, začal si zavazovat boty a dělat srandu, zda náhodou nemá díru na ponožce. A potom mi řekl: Správný lékař by si měl dát se svým pacientem štamprli slivovice,“ poznamenal Stodůlka.

Řediteli Nadace Tomáše Bati Pavlu Velevovi zase utkví v hlavě vzpomínka na jídlo, které s ním Baťa pokaždé snídal.

„Vždycky míchaná vajíčka se špekem. Říkal jsem mu: Víte, kolik to obsahuje cholesterolu? A on, že prý to snídá jen na cestách. Jenže cestoval osmdesát procent svého času,“ podělil se o zážitek Velev.

Že snídával Baťa vajíčka, to vzpomněl i děkan Fakulty technologické Petr Hlaváček. A přidal další příhodu.

„V roce 2003 jsem se svým týmem a experimentem Ötziho bot skončil na stém místě světového objevu roku. Když se to pan Baťa dozvěděl, hned mě po telefonu pokáral. Jakto, že jsme byli stí a ne alespoň devadesátí devítí, jako symbol Baťů,“ uvedl pobaveně Hlaváček.

Čekání neměl rád

Podle světové architektky zlínského původy Evy Jiřičné nesnášel Baťa čekání. „Všechny chtěl udělat rychle, aby to odsípalo. Jednou byl naštvaný, když nás jedna ministryně nechala čekat hodinu a půl na oběd,“ vzpomněla.

Nezapomene na něj ani folkloristka Kateřina Kubínová z Vyškovce na Uherskohradišťsku. 92. narozeniny slavil totiž na její usedlosti.

Kroj ani zpěv mu nebyl cizí

„Byl tehdy velmi šťastný. Říkal, že takové poetické narozeniny za doprovodu cimbálové hudby a zpěvu ještě nikdy neslavil,“ připomněla Kubínová, která do Univerzitního centra zavítala na jeho počest v lidovém kroji. Současně přinesla vdově Sonji Baťové deset velkoformátových fotografií ze zmíněné akci, na níž oblékl i její manžel kroj.

„Panu Baťovi jsme hráli na několika akcích a vždycky si rád zazpíval. Jeho oblíbená píseň byla Spadla mi šavlička,“ řekl primáš Hradišťanu Jiří Pavlica.

Rektor univerzity Ignác Hoza se přátelil s Tomášem juniorem, jeho dědeček potom s Tomášem Baťou zakladatelem. „Dělal mu prvního osobního řidiče a vezl jej i do Prahy do porodnice, když se Tomík narodil. Vzpomínal, že je tehdy zastavili četníci, protože jeli příliš rychle,“ podotkl Hoza.

Jeho předchůdce Petr Sáha ještě připomněl jeden trapas, který s rodinou Baťových zažil.

„Dva roky už jsme stavěli Univerzitní centrum, když přijeli opět na návštěvu do Zlína. A paní Sonja tehdy řekla, že vlastně ani budovu uvnitř zatím neviděli. Tehdy jsem si uvědomil, že jsme jim za celou dobu zapomněli udělat prohlídku,“ prozradil Sáha.

Čtěte také:

Sonja Baťová: Den před smrtí si koupil nový telefon

OBRAZEM: Mše na počest Tomáše Bati na Jižních Svazích