Původ zvyku lze vysledovat už ve Starém zákoně. Po dle starozákonních textů si Židé na důkaz pokání za své hříchy sypali popel na hlavu.

„Počátek půstu je pro nás přípravou na vzkříšení Ježíše Krista. Je zajímavé, že na Popeleční středu k nám do kostela chodí daleko více lidí než v neděli," svěřil se kněz Ivan Fišar z římskokatolické farnosti svatého Jakuba ve Zlíně.

,,Vysvětluji si to tím, že lidé si daleko zřetelněji uvědomují pomíjivost svých životů. Popel je totiž symbol pomíjivosti a nestálosti," dodal kněz.

Součástí zvyků spojených s Popeleční středou je například malování křížků z popela rok starých posvěcených kočiček na čelo věřících nebo jeho sypání na jejich hlavy.

„Pro katolíky má tato tradice hluboký význam. „Ježíš řekl, prach jsi a v prach se obrátíš," je přesvědčený církevní právník Stanislav Glůck z Vizovic.

„Naši předkové drželi opravdu přísný půst, aby se přiblížili Bohu, který se také 40 dnů postil. Jedli velmi málo, takže koncem půstu už byli velmi vysílení. Díky tomu vzniklo pivo Staroležák, které se pilo třetí týden půstu v neděli," upozornil Glůck.

Farář Petr Pivoňka z Farního sboru Českobratrské církve evangelické ve Zlíně naopak Popeleční středě takový význam nepřikládá a má i vysvětlení.

„Pro nás evangelíky to příliš významný svátek není. Souhlasím s tím, že lidé, pokud chtějí, se mohou postit. Osobně vidím význam Popeleční středy spíš v tom, abychom přemýšleli o svých hříších a snažili se být lepšími lidmi. Okázalé liturgické obřady jsou poutavým divadlem, nicméně odtrženým od skutečného života," je přesvědčený Pivoňka. (zoe)