Ale jsou lidé i v jiných profesích, kde riskují, že se mohou také nakazit zákeřným virem. Lidé si na jejich práci zvykli a možná ani nevnímají, že i oni jdou každý den se svou kůží na trh a to doslova. Řeč je o prodavačkách a prodavačích v potravinách, drogériích a galanteriích. Mnohdy to nemají v práci lehké.

TĚŽKÉ ČASY

„Ze začátku nás prostě lidi ignorovali. Někteří byli dotčení, když jsme je upozornili, aby si dali roušky. Dokonce si ji jedna zákaznice sundala, klidně telefonovala a chodila při tom po obchodě. Když jsme ji na to upozornili, řekla jen ‚no a co' a proč jí to říkáme. Tyto situace byly pro nás dost nepříjemné a stresující,“ říká prodavačka potravin Jana z prodejny ve Zlíně-Malenovicích. (Celé jméno nechtěla zveřejnit, redakce jej má k dispozici – pozn. red.).

Paní Jana i její kolegové jsou chráněni jen rouškou. A to i přesto, že v prostoru, kde pracují, projdou denně desítky až stovky lidí. „Sehnali jsme si je nebo jsme je dostali, třeba i od zákazníků, “ říká Jana s tím, že se situace zklidnila až s vládním nařízením nosit roušky na veřejnosti povinně.

Bydlí v Malenovicích, kde vždy bývalo živo. „Teď jsem byla na balkóně a rozhlížela jsem se. Z Malenovic jako by se stalo místo duchů. Takové ticho jsem tady ještě nezažila,“ svěřila se se svými pocity mladá žena.

KVASNICE JDOU NA DRAČKU

Jak to se zájmem nakupujících podle ní vypadá nyní, týden po omezení pohybu?

„Není to tak strašné. Hodně se prodává pivo, olej, zelenina, teď i mražené výrobky. Také alkohol letí. Jinak samozřejmě základní potraviny jako mouka, těstoviny, rýže. V poslední době se však nejvíce kupují kvasnice – nejdříve sušené, teď čerstvé, které si zákazníci pak dávají zamrazit,“ vyjmenovala Jana. Podle ní si větší nákupy dělají zákazníci jednou týdně, kdy za ně utratí i tři tisíce korun.

V prodejně, kde paní Jana pracuje, dostali k dispozici desinfekci, ale roušky a respirátory si zařídili především sami.

„Chápu, že je mají zdravotníci a záchranáři. Podle mne jsme to ale i my, kdo je bez ochranných pomůcek nejvíce ohrožený,“ zdůraznila.

Přesto podle jejích slov, strach z nákazy nemají.

„Jsme tady proto, že lidé potřebují jídlo. Kdo by jim ho dal? Co by dělali, kdybychom se na to vykašlali?“ ptá se Jana. Podle ní se základními netrvanlivými potravinami jako je chléb, máslo, vejce, maso a jiné, nemohou lidé zásobit na dva měsíce dopředu. Stejně tak i trvanlivými.

„Pak by všude byly jen prázdné regály a na ostatní by se nedostalo,“ připomíná.

Už nyní mají prodejny potravin zkrácenou prodejní dobu.

„Potřebujeme se vystřídat, doplňovat zboží. Odpočinout si. Chybí nám kolegyně, které pečují o své děti. Musíme to zkrátka nějak zvládnout, to se nedá nic dělat,“ usmála se prodavačka Jana.