„Největší množství výkonů se týkalo rekonstrukce ruky po jizvách způsobených po popálení nebo po uštknutí hadem,“ sdělil primář Molitor.

Místní lidé totiž prý vaří na otevřeném ohni a děti často sáhnou na rozpálený kotel a popálí si dlaně nebo jiné části rukou. Bez potřebného ošetření se jim pak tvoří jizvy, které ruku deformují. „Operovali jsme třeba dítě, které mělo po popálení prsty sevřené v pěst a nemohlo otevřít dlaň,“ vzpomenul lékař.

Hodně deformací rukou vzniká podle jeho slov také po hadím uštknutí. „V Sierra Leone žijí většinou velmi jedovatí hadi, například kobra nebo černá mamba, které se říká „sedm kroků“. Po jejím uštknutí údajně udělá člověk jen sedm kroků a zemře,“ vysvětlil Molitor.

Pokud prý ale člověk hadí uštknutí přežije a není včas ošetřen, vzniká rozsáhlý zánět s následnými jizvami, které způsobují deformace. „Měli jsme pacienta, který měl hřbet ruky téměř jakoby přirostlý k předloktí,“ popsal primář další případ.

Druhou část výkonů tvořily podle Molitora rekonstrukce ruky po mozkové obrně nebo zlomeninách. „Ruce jsou pokroucené, špatně se ovládají, a my jsme se snažili tyto stažení napravit a vrátit rukám alespoň částečnou funkčnost,“ vysvětlil primář.

Operační tým, který mimo Molitora tvořili anesteziolog Hynek Fiala a instrumentářka Marta Vychodilová, za dva týdny odoperoval dvanáct pacientů, z toho pět dětí. Denně měli na programu jednoho, maximálně dva. Z časových důvodů jich podle operatéra víc nešlo zvládnout. „Operační sál jsme si museli sami nachystat, uklidit, vydezinfikovat. Tamní podmínky neumožňují celkovou anestézii, takže všechny operace jsme dělali v místním umrtvení, což zabere více času,“ přiblížil bojové podmínky primář.

Jedna operace podle něj trvala v průměru tři až čtyři hodiny. Kromě těchto zákroků musel tým zvládnout také vyšetřování nových pacientů, vizity, převazy a veškerou další lékařskou péči o ošetřované.

V Makeni je jediné centrum v Sierra Leone, které chirurgii ruky dělá. Operuje se ve speciálně vybudovaném křídle nemocnice a pacienti jsou zde hospitalizováni po výkonu po celou dobu léčení včetně rehabilitace. Někdy zde zůstávají i tři měsíce. „Místní totiž nemají možnost dojíždět pravidelně na kontroly nebo na rehabilitaci. Vzdálenosti jsou zde velké a lidé chudí,“ vysvětlil primář Molitor.