Projekt hodnotí kvalitu poskytování informací občanům zejména z úřadů veřejné a státní správy a dalších povinných subjektů.
Desetičlenná komise složená z různých odborníků se na základě podnětů občanů rozhodla takto:
Zlínský magistrát 23. místo (z 39) v kategorii přístup k informacím
Nominována byla za to, že odepřela informace o odměně vedoucího oddělení informačních systémů. Poté požadovala zaplacení 32 tisíc za vyhledání informace. Ty po dle nominujícího nakonec poskytla v nepoužitelném formátu a uspořádání.
„Pracovníci magistrátu ve snaze znemožnit třídění a filtrování údajů o odměnách neposkytli informace ve formátu, který by to umožňoval, přičemž byly navíc zabezpečené proti kopírování,“ vysvětlil již dříve Luděk Maděra, tehdejší žadatel o zmiňovanou informaci.
Úřad mu vydal požadovaný dokument elektronicky v uzamčeném formátu pdf.
U některých vedoucích byla navíc uvedena pouze křestní jména či zkratky bez bližšího upřesnění.
„Trváme na tom, že jsme povinnost stanovenou beze zbytku splnili a poskytli veškeré požadované informace. Pokud z žádosti nevyplývá požadovaný formát, rozhoduje o něm poskytovatel,“ reagoval mluvčí Zlína Zdeněk Dvořák.
Verdikt komise Postup magistrátu byl hrubě protiprávní a zásadně nevstřícný. Zároveň úhrada požadovaná za informace měla obstrukční charakter. Blokování obsahu, včetně zakódování, je nejhorší myslitelnou praxí a v rozporu s principem otevřenosti, který zahrnuje i možnost žadatelů s informacemi pracovat.
Zlínský kraj 13. místo (z 39) v kategorii přístup k informacím
Opět „kauza Maděra“. Krajský úřad byl nominován za to, že po Luďku Maděrovi chtěl vysvětlení, z jakých důvodů žádá o informaci o odměnách vedoucích odborů zlínského magistrátu a podle čeho měla být tato žádost posouzena.
Zlínský kraj dal nakonec Luďku Maděrovi za pravdu a magistrátu nařízení, aby informace poskytl a zároveň snížil úhradu za jejich poskytnutí.
Verdikt komise Právo na informace se uplatňuje bez uvádění důvodu žádosti, krajský úřad jako odvolací orgán jej však požadoval. V případě vedoucích oddělení a odborů krajského úřadu od počátku nebyl důvod, proč by informace měly být odepřeny. Tedy ani důvod ptát se žadatele údajně kvůli testu veřejného zájmu. Kraj tak pohrdal soudním rozsudkem a narušoval právní stát.
Luhačovická radnice 7. místo (ze 7) v kategorii svoboda projevu a šíření informací
Zastupitelstvo Luhačovic nesouhlasilo s návrhem zavést záznam hlasování po jménech a s pořizováním přímých přenosů a záznamů ze svého zasedání. Vznikla kvůli tomu také petice.
„Tento verdikt mne šokoval natolik, že jsem se proti němu rozhodl bojovat,“ poukázal tehdy jeden z iniciátorů petice Tomáš Vlk.
Zčásti už došlo k nápravě. Informace ze zasedání budou včetně jmenného seznamu členů a jejich hlasování umisťovat na web města.
Videopřenosy však zatím nebudou. „Pořizováním bychom totiž de facto porušovali zákon o obci. Zasedání je sice přístupné veřejnosti, ale pouze lidem, kteří v dané lokalitě žijí či vlastní nemovitost. Na internetu by se ale mohl k videu dostat úplně každý,“ vysvětlil starosta.
Verdikt komise I když jmenovité záznamy zákon neukládá pořizovat, postoj zastupitelstva je zpátečnický. U srovnatelných měst je záznam hlasování běžný a potřebný. Je to ukázka špatné praxe.
„Zařazením nominace a vyhlášením výsledků se nehodnotila celková činnost sledovaného subjektu, ale pouze závažnost daného případu,“ vysvětlili členové komise.