Existenci miliardáře Petra Kellnera jsem začal vnímat v roce 2004. Tehdy za mnou do základní školy v Senici na Hané přijela sociální pracovnice a v ředitelně mi oznámila, že vzhledem ke špatné finanční situaci doma skončím v dětském domově. Zároveň mě však informovala, že v Babicích u Prahy vzniká osmileté gymnázium Open Gate, které od září 2005 dá šanci nadaným dětem i ze sociálně slabých rodin či ústavní výchovy. Měsíční školné ve výši 47 tisíc by prý hradila Kellnerova nadace.

Další články k úmrtí Petra Kellnera najdete ZDE

Při rozhodování, zda trávit čas v dětském domově, nebo na koleji v areálu s vlastním fotbalovým hřištěm, krytým bazénem a divadelní budovou, jsem neváhal. Po úspěšně zvládnutých přijímacích zkouškách jsem tak vyměnil základku za prestižní gympl. Bez nadsázky, nejlepší rozhodnutí mého života.

I přes počáteční problémy nejen s angličtinou, která byla nezbytnou součástí studia na Open Gate, jsem v roce 2012 odmaturoval. Petra Kellnera jsem během té doby párkrát zahlédl v areálu školy, nikdy jsem si však netroufl ho oslovit a osobně mu poděkovat za šanci, kterou mi dal. Teď toho lituji víc než dřív.

Zpočátku studia v Babicích jsem při pravidelném setkávání s tehdejší ředitelkou nadace opakoval, že chci být traktoristou nebo řidičem kamionů. Nakonec jsem se rozhodl pro studium žurnalistiky; a byť jsem měl otevřenou bránu do zahraničí, zůstal jsem v České republice. I během studia Sociální a mediální komunikace na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze mě podporovala The Kellner Family Foundation.
Petr Kellner byl mým životním průvodcem a patronem.

Kromě školy se naše cesty propojily ještě v jednom zásadním případě. Nadace rodiny Kellnerových totiž finančně podporuje i Zámeček, čtvrtletník pro dětské domovy. Hlavně díky tomuto časopisu, do nějž jsem psal střípky ze života v Open Gate, jsem se rozhodl pro novinařinu a současnou práci v olomoucké redakci Deníku.

Byť na Zámeček už nezbývá tolik času, coby člen redakce a šéfredaktor webu jeho prostřednictvím zůstávám v kontaktu jak s dětskými domovy, tak s Open Gate. Vím proto, že lidí, kterým Petr Kellner pomohl stejně jako mně, je opravdu hodně. A za to mu, bohužel už jen dodatečně, patří moje obrovské poděkování.