Lenka mu dělala asistentku asi tři čtvrtě roku. Nebylo to příliš náročné. Její práce spočívala v tom, že otevírala a zavírala průhledné akvárium, když se Bob soukal do něj nebo ven.„K této zábavě jsem se dostala náhodou. Bob mě oslovil s nabídkou práce finančního poradce. Ta se mi ale nezamlouvala. Potom zjistil, že hraji jako ochotnice řadu let divadlo. A nabídl mi tohle,“ vzpomíná Lenka.

Žena, která je milovnicí spontánních nápadů i recese, šla do toho. Řekla si, že zkusí něco nového. Secvičit vystoupení prý nebylo náročné. Musela si jenom pamatovat, na který takt musí na pódium vyjít a krabici otevřít. Není si vědoma toho, že by někdy ve své funkci selhala.„Ale Bob je velký puntičkář. Vždy si něco najde. Samozřejmě sehraje svou roli mírná nervozita, ale stihne při svém výkonu sledovat i mne. Buď mi řekne, že jsem přišla brzy, nebo pozdě. Ale po vystoupení mě obejme a říká, že jsem hodná, když to s ním vydržím,“ usmívá se Lenka.

S Bobem Divílkem se představila publiku asi při deseti vystoupeních. Jako opravdová herečka si asi připadala nejvíc právě v Bratislavě.„Užívala jsem si to. Vystupovali jsme před Luckou Bílou, Janem Krausem a Jarem Slávikem. Dopadli jsme dobře, řekli nám ano. Ale ve Velkém třesku nás vyřadili, což je škoda. Byli jsme z toho trochu smutní,“ přiznává za oba Lenka.

Vystupovat s Bobem už několik měsíců nebyla. Kulturista totiž jezdí nyní s partnerkou, s níž se do krabice společně skládá. A jejich krabici není potřeba zavírat, protože je v ní záklopka.„Není všem dnům konec. Třeba moje chvíle zase někdy přijde. Anebo se vyskytne jiná zajímavá příležitost. Kdoví,“ usmívá se Lenka.