Čeho si musí všimnout každý návštěvník Dolní Lhoty, ale i projíždějící „cizinec“ mířící do nedalekých Luhačovic, je kostel hned u silnice v centru vesnice. Jeho stavba začala v roce 2008 a přípravy nebyly vůbec jednoduché.

Kostel ano, či ne

Ochotně mi to vysvětluje místní obyvatel, kterého potkávám nedaleko kostela.

„My to máme i ve znaku obce dva berany. Některé tvrdé hlavy se stavbou kostela nesouhlasily. Že je bude rušit zvonění a kdesi cosi. Bylo to půl na půl. Nakonec to dobře dopadlo,“ říká s úsměvem Ludvík Masař a ukazuje na sakrální stavbu, na které zbývá dokončit jen venkovní obklady.

Mám štěstí, manželka pana Ludvíka je kostelnice, a tak mě za ní hned vede k nim domů.

„Vezmu si jen klíče a můžeme vyrazit na prohlídku,“ hlásí Jiřina Masařová.

Reptali, pak přispěli

Už cestou ke kostelu potvrzuje informace svého manžela.

„O stavbě se uvažovalo už dřív, ale za komunistů to nešlo. Nebyla šance. Pak přišel znovu s nápadem vybudování kostela náš pan starosta se svým otcem. Někteří lidé ze začátku protestovali. Ale potom i ti, kdo byli proti, přispěli na jeho stavbu,“ vypráví kostelnice.

Po prohlídce pokračuju k místní škole, kterou se v době covidu podařilo rozšířit o moderní přístavbu, v níž bude mateřinka. Vedle školního areálu stojí další chlouba obce, sportovní hala, která poskytuje místním solidní zázemí pro tělovýchovu i hry od roku 2009.

Terminál na úrovni

Směřuju k centru na náves, kde stojí muškáty bohatě zdobený obecní úřad s kulturním domem. Před budovou je dopravní terminál, který byl dokončený před třemi lety, ale ještě teď dýchá novotou.

Úroveň cestování značně pozvedl.

„Dřív tu bývalo jen jedno nástupiště. Teď je to tu mnohem hezčí po opravě. Nástupiště jsou dvě, je to přehledné, díky digitálním tabulím víte, kam jedete. Hodně se zvedl komfort,“ hodnotí Natálie Fojtů, která využívá terminál téměř denně k cestě do zaměstnání.

Rozhlížím se po okolních kopcích a musím uznat, že je tu krásně. Zrak mi padá na obecní znak na budově místního úřadu. Jeho vyobrazení z historického hlediska mi vysvětluje starosta Dolní Lhoty Jaroslav Masař.

„Dřív tu převládalo salašnictví, proto máme ve znaku obce berany. Pod nimi je také trnka, to proto, že vrchnost podporovala výsadbu ovocných stromů, aby lidi nepálili kořalku z obilí a pálilo se spíše z ovoce,“ říká starosta.

Místo pro život

Kdysi tu byly louky plné ovcí. Dnes se po kopcích popásá stádo asi čtyřiceti krav. Ale modravé zlato, které dozrává na slivoních, tu uvidíte pořád.

Místním se odtud nechce a já se jim nedivím.

„Trápí nás nedostatek stavebních míst. Zájem o ně je veliký, jsme na strategickém místě, do Zlína dvacet, do Luhačovic sedm, do Vizovic i Slavičína třináct kilometrů. Infrastruktura je tu dobrá, lidi neodchází, mladí se tu snaží zůstat. Spíše nás přibývá,“ říká spokojeně starosta vísky s 652 obyvateli Jaroslav Masař.