O dva roky později už podnikal ve vlastní pálenici, kterou postavil a která nyní funguje bezmála dvacet let.
„Nejprve to bylo prostě jen jednodušší a méně náročné povolání, ale práce se mi postupně stala také koníčkem," říká s úsměvem čtyřiapadesátiletý Slavík.
Za dvacet let svého podnikání pamatuje dobré, ale i špatné páleničářské ročníky. Tedy alespoň co se týče objemu kvasu.
„V tomto ohledu vždy vzpomínám na ročníky 1995 a 1996. Zatímco v tom prvním se vypálilo jen pět a půl tisíce litrů, hned o rok později to bylo rekordních 23 tisíc," vzpomíná zkušený odborník, který si nejraději pochutnává na tradiční slivovici. „Mám rád pravou švestkovici. Mohou v ní být i durancie a pavlůvky," usmívá se.
Lidé v kořalku promění v dnešní době leccos, Slavík ve své pálenici ovšem už změnil pravidla. „V začátcích lidé pálili pouze švestky, protože pálenic nebylo mnoho a nikomu se nechtělo riskovat, že bude nekvalitní kvas a podobně. Postupem času se ale síť rozšířila a lidé začínali pálit i jiné ovoce. A druhů přibývalo," popisuje postupující trendy.
Jednoho dne si ovšem řekl dost. „To sem tenkrát někdo přivezl sešrotované pomeranče i s kůrou. Od té doby už pálím jen tradiční peckoviny. Na podobné experimenty už nejsem," vysvětluje. A kdybyste se jej zeptali, kdy že byla slivovice nejlepší, odpoví diplomaticky. „Každý rok se najdou velice kvalitní vzorky," pousmál se.
