Vedení základních škol trápí rozsáhlá administrativa a příliš časté změny legislativy. Raději by se více věnovali přímo dětem.

Za pravdu mu dává také ředitel luhačovické základní školy. „Bylo by dobré, kdyby školy měly více klidu. Neustále dostáváme různá nová nařízení a často se něco mění a děje, potřebovali bychom méně změn," říká Roman Lebloch.

Přesto, že se neustále mluví o snižování byrokratické zátěže, je to spíše opačně.

„Legislativních změn je poměrně hodně a orientovat se v nich je náročné a nezřídka využíváme i poradenských služeb právníka," zmínil Přemysl Janeček, ředitel ZŠ Pozlovice.

„Dochází tak i k problému v nerovnoměrném počtu hodin, které ředitel školy musí odučit," domnívá se. Počet hodin je přitom určen velikostí školy.

V MALÝCH ŠKOLÁCH JSOU NA ADMINISTRATIVU ŘEDITELÉ SAMI

Ředitelé menších škol učí více hodin než ředitelé větších škol, ale povinnou administrativu musí zvládat obecně stejnou jako větší školy.

„Navíc jsou na to ředitelé malých škol sami, nemají zástupce nebo jiné pracovníky, kteří by pomáhali s administrativou. Určitě bychom na malých školách uvítali snížení počtu hodin, které musíme jako ředitelé odučit," vysvětluje Přemysl Janeček, který týdně odučí 10 hodin, tedy téměř polovinu úvazku učitele (učitelé učí 22 hodin týdně).

S hromadami papírů se potýká také vedení Základní školy Újezd. „Je to náročné. Spoustu hodin a dnů strávím nad stostránkovými dokumenty," posteskl si ředitel Aleš Kozubík.

Čím dál rozsáhlejší administrativa trápí zřejmě všechny ředitele základních škol.

„Asi nejhorší je nutnost o jakékoliv aktivitě, schůzce, úkonu, jednání atd., pořizovat zápis, který později musíme předkládat kontrolním orgánům," poukázal ředitel ZŠ Valašské Klobouky Karel Ptáček.

„Paradoxně pak u kontrol nejlépe obstojí škola, která má v pořádku zápisy a dokumentaci. Sepisování hlášení a lejster přitom zabírá čím dál víc času, který bychom mohli věnovat přípravě na vyučování, vzdělávání se nebo aktivitám s dětmi. Čím dál míň učíme a vzděláváme a čím dál víc píšeme, a úřadujeme. Myslím si, že je to především ke škodě celé společnosti," dodal ředitel, podle kterého jsou navíc některé předpisy a vyhlášky zastaralé a neodpovídají aktuálním aktivitám a potřebám škol.

„Léta se mluví a píše o nevyhovujícím spotřebním koši. To je soubor norem, které říkají, kolik se musí dítěti za určité období naservírovat mouky, mléka, mléčných výrobků, luštěnin, cukrů, masa, ryb atd. Je skoro nemožné jej dodržet," vyzdivhl jeden z problémů.

Vysoko je podle něj nastavené množství luštěnin, mléka a mléčných výrobků. Nutriční doporučení Ministerstva zdravotnictví je mnohem progresivnější a modernější, lépe odráží požadavky současné zdravé výživy. „Bohužel není povinné a spotřební koš nenahrazuje," uvedl Ptáček.

Chybí důležité předpisy

Naopak některé dlouho slibované předpisy podle něj chybí především ty, které by řešily otázky bezpečnosti žáků.

„Školský zákon byl k 1. 1. 2012 doplněn o ustanovení: Ministerstvo stanoví vyhláškou opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících. Na vyhlášku čekáme marně, bude to už pět let," zmínil ředitel kloboucké školy nespokojeně.

Přijde změna? Poslanec Petr Kořenek, který zaujímá jedno z křesel ve Sněmovně za Zlínský kraj, je mírným optimistou.

„Dlouhá léta jsem byl ředitelem ve škole a mohu potvrdit, že míra byrokracie je až neúnosná," okomentoval Petr Kořenek.

„Dokonce mám pocit, že je to čím dál složitější," povzdychl si.

„Systém je špatně nastaven, ale snažíme se na tom pracovat. Ministerstvo chystá kroky na přidání financí pro provozní pracovníky. Nyní je ta spousta papírování zejména na ředitelích a jejich zástupcích. V budoucnu by alespoň mohli mít správce systémů, které v současnosti na ministerstvu vznikají," vysvětlil poslanec.

Byrokracie zdaleka nesužuje jen Čechy.

V Německu je to prý ještě horší. „Manžel je ředitel ve škole a syn majitel hospody," říká Nina Dressler, která se do Německa před lety provdala.

„Obstrukce úřadů a byrokracie v Německu neznají hranic. Říká se tam vtip: „Co je v Německu lepší než orgasmus? Prázdná dopisní schránka …," přidává k dobru.

„Rozhodně ale neházíme flintu do žita a ať už v Německu, nebo v Česku, pořád budeme volat po menším papírování," dodává odhodlaně Nina Dressler.

MARCELA KANIOVÁ